Vavřinecký potok 99
16.10.1999


Velká část účastníků se sešla už v pátek. Během odpoledne si zvládli doopraviti lodě a později, skoro za tmy se ještě navazovalo. Podařilo se nám to až na potřetí. Pak jsme si v hale malinko zatancovali, zatímco Prcek s "vocasama" z pětky odešli na dvě hodinky za Bizi. Jejich procházka se však malinko protáhla do pozdních nočních hodin. Stihlo se ještě napsat pár řádků do puťákové kroniky a řádně si zapět s kytarami. Den pro každého skončil v jinou hodinu, ti poslední šli spát kolem páté hodiny ranní až po té, co se pokusili vzbudit ostatní a nepovedlo se jim to.
Ráno jsme byli nemilosrdně vzbuzeni už po sedmé hodině, kdy se začaly do loděnice trousit davy lidí a náš vlek začal pomalu přetékat. Naštěstí se objevil Ruda s tranzitem a malým vlekem. Takže se pár lidí odstěhovalo k němu. A tak se vyjelo.
Cestou se nic zvláštního nedělo, někdo spal, někdo snídal, někdo zpíval nebo hrál na kytaru, někdo dělal něco úplně jiného. Na přání několika jedinců jsme se stavili za Říčanama v obchodě pro nějaké pochutiny. Tam jsme si také všimli, že venku už nesvítí sluníčko jako ráno v Praze, a že je pěkně ošklivá mlha. A taky zima. Skoro mráz. V ten okamžik jsme si začali nadávat do bláznů, co že to na tu vodu vůbec lezeme.
K Vavřinci jsme dorazili kolem jedenácté. Kolona aut nás však zastavila notný kus od startu, takže jsme byli nuceni se převléct na poli. Mlha už trochu ustoupila sluníčku, ale zůstal po ní takový opar, zima a studený vítr. Do odjezdu zbyla ještě trocha času, takže jsme se zahřívali během po poli a přenášením lodí.
Konečně jsme vyrazili po vodě. Sem tam se někdo vykoupal a i ti, co Vavřineckou vodu neokusili z blízka, byli promrzlí až na kost. Všichni se hrozně těšili do teplých a suchých věcí v autobuse, tak pádlovali, seč mohli. Nakonec všichni dorazili k autobusu, někteří více a jiní méně schopni pohybu promrzlými končetinami. Tomáš zvládl i utopit svou botu. Všem se to však líbilo a jakmile jsme trochu rozmrzli, začalo se po autobuse rozléhat vyprávění o zážitcích z cesty. A za tónů z kytary dojel autobus až do loděnice. Tady už na nás čekala Martina a další tancechtiví jedinci, kteří už se těšili na dnešní taneční večer.
Poté, co jsme si rozvěsili mokré vodácké věci a každý se posilnil maminčinýma dobrotama, jalo se pár dobrovolnic vytírat halu. Po ukončení uklízečských prací se začali všichni převlékat a zkrášlovat. Teprve teď se mohl rozjet velký mejdan. Na čerstvě uklizeném parketu se sešlo několik tancechtivých dam a pánů, každý oblečen v tom nejlepším, co loděnice a domov nabízel.
Začalo se hrát velmi zvolna v rytmu blues, ale pak se to rozjelo. Střídal se jive, cha-cha a samba s rytmy polky, valčíku a waltzu. Vrchol večera nastal, když se na nás přišel podívat Radek. Byl zrovna na cestě do zaměstnání, někam něco moderovat. Takže ze svého kufříku vytáhl hity z 60.-70.let. Prostě BOMBA. Kolem půlnoci jsme už byli všichni vytancovaní a uskákaní, takže jsme tento rej pomalu ukončili. Stejně někteří z nás museli domů. Jen pár jedinců si nešlo lehnout a ještě chvíli pobíhali po loděnici, či si hráli na kytary. A to je vše, přátelé. Tedy alespoň pro tento den, večer a noc. Dobrou.