Teplá a Střela 1999
11.-12.9.1999

Na tuto akci jsme se začali připravovat už v středu. Proběhlo dosti akční navazování lodí na náš nový vlek za autobus. Jak jsme již téměř za tmy zjistili, asi se nám na něj lodě nevejdou. Po několika (mnoha) pokusech se ale vše vydařilo a na vlek se téměř všechna naše plavidla vešla. Těch několik málo zbylých navážeme v sobotu na PájoLadu. Tímto rozhodnutím skončila středeční předakce.
V sobotu jsme se sešli už v 7 hodin v počtu asi padesáti lidí.Přesněji, z loděnice odjížděl přeplněný autobus a dvě naložená auta. To proto, že se sešli vodomilní lidé ze tří loděnic. Z Bošánu, z Troji a Kořesáci. Cesta ubíhala vcelku poklidně, až na jedno bouchnuté kolo u autobusu. Výměna se trochu protáhla, proto jsme do Karlových Varů dojeli docela pozdě, asi až ve 14 hod. Voda naštěstí ještě tekla, tak jsme vyskákali z aut a autobusu jako kobylky a převlékli se do vodního. Na sluníčku bylo docela teplo, takže se z nás za chvíli lil pot. Na vodu jsme nejeli hned, čekali jsme, až se dostaneme na řadu na startu VTJZ. Konečně se tak i stalo. Plni elánu a někteří navíc ještě strachu, jsme naskákali do lodí a vyrazili na cestu. Byla to dost pohoda. Voda tekla, sluníčko svítilo, nikdo se netopil. Vlastně až na Čika. Zalíbilo se mu totiž ježdění ve válcích, a tak ho museli nakonec vytahovat žabimuži (pod hotelem Thermal hned dvakrát). Na to, jak se v těch válcích točil, byl dost vysmátý.
Zbytek cesty už probíhal docela klidně. Jen do nás prudil "Pan Organizátor", který zakončoval VTJZtku. Až do odjezdu na místo noclehu se už nic zvláštního neudálo. Ale hned v první zatáčce při odjezdu vypadl z vleku Grizzlyho kajak. A hned těsně před projíždějící auto. Nikomu se nic nestalo a kajak naložil až Pája, který jel kousek za autobusem.
Spali jsme kousek od Rabštejna nad Střelou, v obci zvaná Chyše v místní hospodě v tanečním sálu. Dooost dobrý.
Ráno jsme vyrazili docela brzy (alespoň na nás). Před Rabštejn jsme dorazili docela v pohodě, ale tam nás překvapila kolona aut a autobusů. Čekali jsme asi dvě hodiny, než jsme se dostali k mostu, kde se nasedá. Převlékli jsme se už cestou, takže na vodu jsme vyrazili už docela rychle. Voda tekla, sluníčko svítilo, takže my jsme se mohli v klídku a pohodě rozhlížet po okolí a nikam nespěchat. Autobus na nás čekal v nějakém dětském táboře, asi 3 km před obvyklým koncem. Mělo to jednu nepopiratelnou výhodu, žádné zácpy aut, lidí a autobusů. Jen jsme nestihli tombolu.
Pak už se jelo domů, do Prahy, do Podolí, do loděnice. Uklidili se lodě a klubovny a v klidu a pohodě jsme se rozešli.