Šárecký potok
aneb
Divočina v dosahu pražské městské hromadné dopravy

23.10.1999



Ta myšlenka se prodírala už dlouho - pojedem Šárecký potok. Stále to však nemělo konkrétní rozměry, dlouho chyběla voda či něco jiného podstatného, až letos na podzim přišel Štěpán, že je všechno zařízeno, voda bude a kdo chce, ať jede.
Takže onu nepříliš jiskrnou říjnovou sobotu se na parkovišti u Mekdonalda u vjezdu do Divoké Šárky objevilo několik aut, naložených loděmi, pádly a podobným zdánlivě nesmyslným materiálem. Osádky automobilů samozřejmě obloukem minuly americkou hamburgrárnu a v útulné české hospůdce na protější straně Evropské ulice se během krátké doby sešlo několik povědomých postav, z nichž někteří dorazili tramvají již předem oděni v hydrověci.

Když se zdálo, že sestava je již kompletní, byla dopita poslední píva a spolek se přesunul ke hrázi koupaliště Džbán, oblíbeného to místa srazů příznivců české nejpopulárnější politické strany.

Na výtoku z přehrady bylo patrné, že nějaká voda zde teče, ovšem úzké koryto a nízké mostky dávaly tušit, že se zde za chvilku odehrají nějaké zábavné šarády.
A za nějakou dobu, po převlékání a nasedání to vypuklo. Zaobaleně řečeno, i když se přehrada skutečně snažila, přesto Šárečák nepatří k řekám s největším průtokem. Koryto jenom o málo širší než loď, chvílemi o hodně mělčí než loď, ale rozhodně jsme netrpěli nudou a jednotvárností. Soutěsky v rozeklaném kaňonu pod strmým štítem jménem Džbán (363 m nad mořem) by mohly být kulisou akčního či jiného filmu, klikaté průjezdy, občas i vodopády (výška až 50 cm) řádně prověřily jezdecké umění a fyzickou přípravu mnohých borců. Nebezpečný sifon asi 200 m po startu, tvořený převislým drnem, donutil mnohé jezdiče k prvnímu přenášení. Stejně tak klíčovým místem byly nízké lávky, překonatelné pouze po odložení plovací vesty a zatlačení lodí pod vodu. Nebezpečnou nástrahou dravého toku se ukázaly být převislé kopřivy, které dokázaly v tom nejnevhodnějším okamžiku něžně pohladit po obličeji vodáka bojujícího s divokým proudem.

Jedno z klíčových míst čekalo na statečné kajakáře a kanoisty před Šáreckým koupalištěm. Exponované přistání špičkou po proudu (koryto bylo tak úzké, že se nedalo otočit) a vzápětí vystupování přes místní hnojiště se dalo ještě v pohodě zvládnout. Velké úsilí a mnoho diplomatického umu si však žádalo přesvědčování výčepního v koupalištním bufetu, aby všem přítomným načepoval pivo a nepožadoval zálohu na půllitr. Ovšem členové expedice patří k všestranně zkušeným borcům, takže i tento problém dokázali překonat a dosíci kýženého cíle.
Ovšem po několika říčních zákrutech se objevil obdobný problém znovu, ale i tentokrát byli zkušení říční vlci úspěšní - kromě piva ve zdejší restauraci obdrželi i rakvičky se šlehačkou.
Další nástrahy řeky již překonával každý jezdec podle svého vkusu a možností. Počet lávek, umístěných cca 15 cm nad hladinou, lze jistě počítat v řádu desítek. Stejně tak padlé stromy, husté, pokud možno trnité křoví a trubky nad i pod vodní hladinou.
Na Jenerálce jsme opustili divoké, pusté Šárecké údolí a setkali se opět s prvními známkami civilizace. Od tohoto místa řeka již nesla stopy zásahu lidské ruky, vzhledem ke zchátralosti veškerých opěrných zdí lze soudit na dílo dávných civilizací.
Chřípí statečných jezdců se až do této chvíle chvělo toliko mírným vzrušením při překonávání nástrah, které nám vyzývavá řeka kladla do cesty. Od Jenerálky níže se chřípí chvělo i stále neodbytnějším zápachem či snad i přímo smradem, který vodě dodávalo bezpočet lokálních kanalizačních vyústění.
Výkřik jednoho z domorodých náčelníků, který, stojíce na své zahrádce, hulákal: "Žiju tady už čtyrycet let, ale tohle jsem tu ještě neviděl!!!" utvrdil statečné dobyvatele, že jsou prvními lidmi, kteří dokázali překonat nástrahy divoké řeky a prostoupit kaňonem, zvaným Šárecké údolí.
Dokázali jsme doplout až skutečně do konce - před námi se rozlila nedozírná hladina vltavská.

A teď něco málo faktů:
23. října 1999 byl splut Šárecký potok od výtoku z přehrady Džbán až k ústí do Vltavy. Akci uspořádal a vypouštění vody zařídil Štěpán Moučka, účastnilo se celkem 19 lodí ze Sokola Troja a Kotvy Braník. Protože nevíme o tom, že by někdo Šárečák již jel, považujeme se za prvosjezdce.

Splutý úsek měřil cca 10 km, obtížnost v některých místech WW II, převážně však WW I a ZW. Koryto úzké, velmi zarostlé, mnoho nízkých lávek a stromů přes řeku.
Na začátku zajímavá soutěskovitá místa pod skalní stěnou Dívčího skoku a Džbánu.
Na dolním úseku přírodní jezy, vzniklé zanesením vzpříčených kmenů - nebezpečí zachycení. Drobné jízky a drobná vodní dílka, vzniklá lidovou tvořivostí majitelů okolních zahrádek - trubky, dráty atp.
Na území rezervace Divoká Šárka voda přírodně znečištěná, okolí vcelku čisté, pod Jenerálkou mnoho odpadků v korytě, voda smrdí.
Průtok i přes navýšení vodního stavu výtokem z přehrady minimální (1cubík).
Doba splutí vzhledem k častým překážkám 5 hodin.