Podzimní prázdniny 3.oddílu
Teplicko-Adršpašské skály

Úterý 26.10.

Borůvka ve vlaku

Letošní podzimní prázdniny začaly naším srazem na Hlavním nádraží u pokladny č.3. Čas byl stanoven na 15:50. Kupodivu se tam sešli všichni, se kterými se počítalo, nepřišla jen Šipka, o které stejně nikdo nic přesně nevěděl. Ve vlaku jsme si, k našemu překvapení, dokonce i sedli. Vlak byl nacpaný skoro k prasknutím ale nám to nevadilo a tak cesta ubíhala vcelku rychle. Přestupovali jsme pouze jednou, a to v Týništi nad Orlicí, do jiného osobního vlaku, který nás asi po hodině a půl dovezl do Teplic nad Metují. Vystupovali jsme už do hluboké tmy. Čekala nás dlouhá cesta neznámým městečkem do lyžařské chaty, kde budeme následujících pět nocí ubytováni. Několik našich menších mělo problémy unést svůj vlastní batoh (Špunt a podobní), ale i oni to nakonec byli nuceni zvládnout. Nakonec jsme dorazili po výšlapu po sjezdovce udýchaní do chaty. Po přezutí jsme se sešli v jídelně a rozvrhli si 14 postelí mezi 21 lidí. Z několika postelí se udělalo "letiště", nevešli se jen Plachťák a Mikeš, na které zbyl studený kout na zemi. Nakonec se neměli tak špatně, neboť se nemuseli mačkat.
Jelikož všichni byli unaveni a ospalí, šli jsme si po pohádce lehnout s přáním, ať se nám ty podzimky vydaří.



Středa 27.10.

snídaně

Ranní probuzení bylo více než jen krušné, venku lilo jak z konve a samozřejmě se nechtělo nikomu vstávat. Nakonec se k tomu odhodlal Bleška(sláva mu) a došel nakoupit housky ke snídani. Ostatní ještě polehávali, vstala jen služba připravující snídani. Těsně před snídaní začalo natáčení velkolepé talkshow "Snídaně bez Novy". Po snídani vyrazili na velký nákup Pája a jeho nosiči Plachťák, Mikeš a Nova. Zbytek měl mezitím plné ruce práce se stavěním draků. Vesele se stavělo až do oběda. Pochutnali jsme si na gulášovce s chlebem. Odpoledne jsme konečně vyrazili na výlet do skal. Po zdárném překonání pokladny jsme zahájili výpravu za poznáním skal lehkým blouděním. Nakonec se správná cesta našla, takže jsme si mohli ve skalách zahrát ještě na schovávanou, najít si loupežnickou jeskyni a vyzkoušet dosah Bleškových vysílaček. Na zpáteční cestě jsme si chtěli zkrátit cestu přes kopec, ale trochu se to nevyplatilo. Sice to bylo o pár metrů kratší, ale tím, že jsme přelézali pokácené stromy a různé výmoly a kameny, jsme se zdrželi a unavili. A nakonec jsme stejně dorazili na cestu, po které bychom stejně šli. K večeři byla vynikající šlichta, ale bylo jí moc, takže některým lezla i ušima.
Pak jsme si ještě zahráli pár vypečených her, jako například Já bez čárky, na upíry či domýšlení pohádek. A jelikož nás přepadla únava, šli jsme do hajan. Dobrou.



1/4ek 28.10.

Výhled z Lokomotivy

Ráno vyšlo sluníčko. To my ale neviděli, protože jsme ještě pochrupovali. Probudila nás až vůně výtečné sýrovo-hermelínovo-zeleninovo-paštikové pomazánky. Ještě se oblizujíc jsme vrhli všechny síly na balení věcí potřebných na naši dnešní pouť. Začala velice sportovně rozkazem "Výkopy vpřed!" a my se o zlomkrk vydali vzhůru po sjezdovce kopajíce před sebou kulaté neposedné věci tenisového typu. Když jsme se dokopali a dohrabali až na konec sjezdovky na cestu, zabalili jsme tenisáky a vydali se na dál podle olympijského hesla "dál a výš a rychleji"(nebo tak ňák). Pokračovali jsme husím pochodem mezi kořeny, houštím, bahnem a padlými kmeny až na náš první postupný cíl zvoucí se Lokomotiva. To je skalní útvar lokomotivního tvaru, ze kterého je vidět široko do kraje. Cesta dále pokračovala po hřebeni středem plantáží obřích brusinek, kde nás překonal hlad a chuť a my se na ně vrhli jak hejno ptáků. Po chvíli nás ale začal ještě trápit úkladný vrah, který se do naší skupinky tajně vetřel a dokonce se mu podařilo celou naši družinu vyhladit. V dalších kolech už zločinci nebyli tak úspěšní a vždy se je podařilo odhalit. U tří mušketýrů jsme snědli kus žvance a trochu si odpočali. Borůvka pořád chtěla okrádat kolemjdoucí pocestné a Špunt stále vykládala, co všechno viděla v TV v poslední době.
Šnek mezi brusinkama O kousek dál jsme se zapletli do obrovské bitvy. Chopili jsme se tedy svých mečů a provozovali notnou to chvíli boj. Když jsme se navzájem pobili, začali jsme slézat ze hřebenu po stopě dřevařských koní. Minuli jsme převis, kde kdysi nocoval Blecha a dorazili na nám známou cestu ze včerejška. Tam jsme se dozvěděli, kde sídlí zlý a bohatý kouzelník. Naše loupežnická srdce zaplesala(hlavně Borůvčino) a tak jsme se k jeho sídlu připlížili, vykradli ho a spěchali ukradené zlato ukrýt do svých doupat. Ale co se nestalo. Veverka, Bambula a Svatka zradily své druhy a s ukradeným zlatem zmizely v lese. Ostatní je hledali, ale chytli jen jedinou. Zbylé dvě se skryly tak dobře, ze jsme je hledali skoro hodinu, než jsme je přesvědčili hulákáním po lese, že už musím jít domů. Během hledání nás opustil Blecha, který musel odjet do Prahy do práce.
Po návratu do chaty, kde na nás čekala marodná Nova s horkým čajem, nás zase začal trápit hlad a tak nám nezbylo nic jiného, než začít kuchtit kolena s vevlšem. Někteří si chtěli dát zbytek šlichty ze včerejška, ale místo jídla našli jen prázdný hrnec a vzkaz:"Bylo to dobrý. Hladový Somálec." Naše vedoucí popadla pátrací nálada a začali vyšetřovat, kdo nás to vlastně navštívil a všechno snědl. Ani několik telefonátů nic nevyřešilo, prostě záhada. Nakonec ale z někoho vypadlo, že to snědla Čip s Gazi minulou noc. Večer mezi nás přišel Kacafírek, kterého odhalila jediná Jitka. Potom jsme si podávali tužku "s a bez", psali příběhy se slovy začínající stejným písmenem, rozesmívali se, vychylovali se navzájem z rovnováhy, hráli na různé hudební nástroje a zpívali. Pak se šlo spát. Jen velcí ještě dokreslovali draka a telefonovali si s jedničkou, dvojkou a dvaadvacítkou.



Pátek 29.10.

Blecha  a spol

Rozednilo se. To jsme však jako obvykle všichni zaspali. Nikomu to ale nevadilo a když službička dovařila a dokuchtila snídani, pošmákli jsme si na křupavých rohlíčcích s marmeládičkou a zapíjeli to čajem. Po snídaničce šli Pája, Nova a Tomáš dopisovat kroniky podzimních akcí a naše milé děti si připravovali program pro obveselení krále. Kouzlily, věštily, vyluzovaly zvuky na roztodivné hudební nástroje a jiné kejkle předváděly. Vše bylo zakončeno slavnostní hostinou, ke které se podávala polévka. Po vydatném královském obědě, na kterém se naši loupežníci dozvěděli o převozu královského zlata přes jejich území, se ještě chvíli lelkovalo. A po důkladných přípravách se jej vydali uloupiti. Nejprve odlákali a pobili královskou gardu na koních. To se jim povedlo jen díky tomu, že jim nejdříve pobili koně a pak se na ně sesypali ze zálohy. Potom konečně přijel královský povoz tažený šestispřežím a hlídaný několika chrabrými rytíři. Loupežníci však byli tak dobře schovaní, že si jich ani tito ostřílení bojovníci nevšimli, a tak byli pobiti do posledního muže. Kromě k nim nasazeného nenápadného zvěda. Zapomněli však ještě zabít jednoho padoucha ve svých řadách, ten jim totiž ukradl veškeré královské zlato a prchl s ním do nedaleké osady. Zde však byl chycen v šenku, kdy s ním chtěl platit za stravu. Znovuuloupené zlato mu bilo odebráno a rozděleno. Před zpáteční cestou do loupežnického doupěte jsme se posilnili jižním ovocem. V doupěti se pak většina loupežníků věnovala sebezdokonalování se v uzlování, morseovce a hvězdách. Během této činnosti obvyklá trojka (Čip, Gazi a Nova) vařila čočku. Trochu ji však připálili, neboť velice často odbíhali si zahrát nějakou hru. Ale i připálená čočka se dá jíst a nakonec ani nezbyla. Jen Jára jí trochu (z)vrátil zpět do svého ešusu. Po večeři jsme počali malovati na velmi tenké papíry, což bude asi ještě dlouho poznat z pokreslených ubrusů, zvláště modrá fixa nešla umýt. Výtvory to byly různé, tu se objevil upír, tamhle skály, jinde zase královský povoz. Ještě jsme si zaječeli při návštěvě upírů, a pak už jen umýt, vyslechnout si Tomášovu pohádku a nakonec DoBrOu NoC.



Sobota 30.10.

Pouštění draka

Podle hesla "ranní vstávání smutky nahání" jsme opět vstávali trochu později. K snídani s na nás z bedny usmívala hromada koláčků, která na první pohled vypadala velká, ale po důkladnějším prozkoumání a snězení celého obsahu bedny jsme se museli dosytit chlebem. Po snídani jsme se rozdělili na dvě skupinky. První, v počtu šesti lidí, se vydala na celodenní výlet do Adršpachu přes Vlčí rokli, Stříbrný pramen, a kolem jezírka s vodopádem. Před závěrečnou etapou (asi 4km) se rozdělili. Plachťas s Mikešem šli přímo do chaty a Blecha, kožich, Jára a Jonáš se zpět svezli vláčkem.
Druhá skupinka šla nejprve pouštět draky na pole nad sjezdovku. Foukalo sice hezky, ale moc draků na oblohu nedolétlo. Lítal je Bambulčin a Pájův drak. Pájův drak ovšem po nějaké době neunesl nápor věru, složil s a snesl se z oblohy ve tvaru zavřeného deštníku. Ani rychlá pomoc dobrovolných opravovačů draků mu už nepomohla.
Provazový hrad Po této katastrofě jsme se šli uklidnit k provazovému hradu, který hlídaly tři oslepené strážkyně. Každý loupežník se musel co nejvíckrát potichu dostat až k truhlici se zlatem a zase zpět. Našel se i tak šikovný loupežník (Jitka), který to za noc stihl třináctkrát. K obědu jsme se posilnili rybyčkovou pomazánkou s chlebem a jelikož nám na větru už začala být zima, skutáleli jsme se po sjezdovce zpět k chatě. Tam už na náš čekal Tomáš olepený zlatým peřím zavřený v kleci. Hlídali ho schopní ostřelovači, ale ani jim se nepodařilo Ptáka ohniváka uhlídat před zostuzením. Naši loupežníci ho dokázali oškubat do posledního peříčka.
Celí udýchaní jsme se vrátili do chaty. Tam se snažil Tomáš donutit děti, aby se chvíli věnovaly šifrám, ale nějak se mu to nepodařilo. Ty se totiž vrhly k fixám a začaly si zase kreslit. Pája rychle pochopil, že s nimi nikdo nějakou dobu nehne si raději postavil nového draka. To se mu asi po hodině pilné práce podařilo a tak popadl dorazivšího Blechu & spol. a vyrazil opět na kopec. Mezi tím Tomáš přemluvil alespoň pár jedinců k morseovce. A vařící trio vařilo šprdlochy. Pája dorazil zpět až za tmy, akorát když naše děvčata dovařila večeři. Znovu s rozlámaným drakem.
Po jídle jsme chvíli natáčeli večerní zprávy s reportážemi z Bartolomějské ulice a z výstavy žab. Celým vysíláním Bednovize nás provázela Jojo a Svatka. Pak přišel na řadu dlouhý večerní program, která se skládal z výuky hry na kytary a flétny a chrastící nástroje. Najednou se objevila zašifrovaná zpráva od našeho podplaceného zpravodaje Tratmuchy, který nám sdělil, kdeže se zítra kolem poledne bude nacházet poklad. Bude to u skály, tam, kde se lyžníkovy cesty rozdvojují. Po této příhodě se ozvalo ještě pár písní a pak už hurá do spacáků. No, lehnou si šli všichni, akorát Pavel s Tomášem, kteří musí mít vždy něco extra, chtěli spát pod celtou. Nějakým nedopatřením se jim totiž ztratily spacáky. Hledali je tak usilovně, až se Nova ocitla za zamčenými dveřmi , ale nakonec ji Pavel, který ji tam ostatně odnesl, přinesl v náručí zase zpět. Hledání pokračovalo i na verandě, ale bezvýsledně. Nakonec se Tomášův spacák objevil u Novy, ale Pájův stále nikde. Nakonec se děvčatům nebohého Páji zželelo a spacák mu tedy našly. Padlo ještě pár nehezkých slov, Šmudla několikrát spadla z postele na Mikeše až nakonec zůstala spát na zemi vedle Plachťáka. A nakonec se ozvalo dobrou noc a všichni spokojeně usnuli.

PS: Dnes ztratil Tomáš klamerku, a tak musel až do večera dělat Čipovce sluhu. Například nosit jí batoh, vyhodit myš a tak podobně.



Neděle 31.10.

Vlaďka zvesela budí Plachťáka

Vstávali jsme zvesela, neboť nás hřál u srdce posun času. Takže jsme spali o hodinu déle. Posnídali jsme chléb s marmošou a zapili to čajíčkem. Potom začalo dlouhé balení a uklízení. Ve chvíli, kdy si děti konečně dobalily, byly nemilosrdně vyhnány ven si hrát. To proto, aby si Tomáš mohl v klidu balit. V poledne se loupežníci vydali hledat poklad. Vedoucí toho využili k úklidu a dovaření oběda. Po polévce byly děti opět vyhnány ven si hrát. Vynesly se všechny batohy na verandu a mohl teď začít konečný úklid začít. Tomáš se chopil koštěte (nevídaná to věc) a počal zametati. Při té příležitosti stihnul podmést Čipa a Novu, které dost silně protestovaly a pořád mlely něco o mladém, krásném a bohatém ženichovi. Když už bylo vše ukázkově uklizeno, byl barák uzamčen. Věci si našli své majitele přes zábradlí, udělalo se několik skupinových fot a vyrazilo se na nádraží.
odjezd vlakem

Cestou jsme vrátili klíče paní správcové a domluvili si sní ještě, že přijedeme na pololetní prázdniny. Na nádraží se všichni nahrnuli do místního krámku, jež tak celý zaplnili. Tomáš s Pavlem šli raději zařídit slevu, neboť jsme se rozhodli jet jiným vlakem, nez jaký byl na ní napsán. Vše dopadlo dobře, dostali jsme razítko a tak jsme mohli nastoupit do jednovagónkového vláčku. Paní průvodčí jsme způsobili malý šok, neboť nebyla zvyklá na podobné skupinky, jako jsme my. Cesta probíhala celkem poklidně a asi za hodinu a půl jsme dorazili do Trutnova. Tam na nás už od pátku čekal nevytopený rychlík do Prahy. I on se s námi po chvíli čekání rozjel a my ze začali znovu přibližovat k domovům. Ještě před Martinicemi v Krkonoších udělala službička z člunařů a instruktorek večeři a my se nadlábli chlebem se sýrem a se salámem. Po chutné večeřičce jsme zašli hrát vypečené hry, např. Macháčka a podobně. Lezli jsme si po hlavách až jsme nakonec dojeli do Prahy. Tam už čekali rodiče a my s téměř v poklidu rozešli. Trochu vzruchu vnesla do loučení Nova, která se musela představit každému rodiči a pochválit jeho dítě. Ztratila totiž klamerku a toto byl její úkol. Většina rodičů to vzala dost v pohodě, ale někteří na ní koukali dosti nechápavě až pohoršeně. Snad nepřijdeme o děti. Pak se všichni rozutekli do svých domovů a tak letošní podzimní prázdniny třetího oddílu skončily. AHÓÓÓJ.

Společná fotka