Do začátku prvního turnusu tábora zbývá 7 dní!
Do začátku druhého turnusu tábora zbývá 28 dní!
Jarňáky 99
13.3.1999 - 20.3.1999

Hlídač krav nazpívaný našimi milými dětmi ve formátu MP3 (3.8MB)

SOBOTA 13.3.

V 8:45 se přihlášení i někteří nepřihlášení jedinci naší skupiny sešli na autobusovém nádraží Na Knížecí. Když jsme se konečně všichni navzájem našli, odebrali jsme se na nástupiště k našemu autobusu. Všechny naše batohy se nevešly do zavazadlového prostoru a tak jsme jich několik usadili na sedadla. Po odjezdu vládl v autobuse ještě chvíli zmatek, ale jen do doby, než Žirafa rozdal všem zúčastněným osmisměrku. Od té chvíle bylo všem hrozně špatně od žaludku, takže tajenka zůstala většině luštitelů zahalena tajmstvím. Čerstvého vzduchu jsme se nadýchali až ve Strakonicích. A protože se většině žaludky uklidnily, zahráli jsme si ještě hru se slepou mapou. Ta nám vydržela až do Vimperka.

Konečně jsme dojeli na Kvildu (chvíli po poledni). Autobus naštěstí stavěl jen asi 200m od chaty, takže jsme se se svými zavazadli nemuseli moc dlouho dřít. Pana správce Tesku jsme nalezli po mnohaminutovém hledání po okolních pohostinstvích v nedaleké hospodě.

V průběhu ubytovávání se zjistilo, že máme odemčeno o jeden pokoj míň a že někteří vybraní smolaři nebudou mít kde spát (autem dorazivší Pája, Válec, Pimprdlačka). Takže hledání správce proběhlo podruhé. No a do třetice jsme ho sháněli po zásahu Piprdlačky v kuchyni, kde se jí nějakým záhadným způsobem zůstal v ruce kohoutek a kuchyň se proměnila ve sprchový kout.

Po ubytování a poznání chaty jsme se odebrali na lyže.Mohli jsme si vybrat mezi běžkami a sjezdovkami.Běžkaři jeli na Horskou Kvildu a sjezdaři se plácali na sjezdovce u naší chaty. Přišli jsme trochu promáčení, unavení, ale první den byl za námi. Pája složil počítač a začal pracovat. Ale jelikož mu přes rameno koukalo spousta lidí, tak toho moc neudělal a raději jim pustil nějaké písničky.

Večer se říkaly nějaké organizační detaily,které nás už moc nezajímali. Spíš nás zajímalo rozhození skupinek. Nakonec to dopadlo tak, že vedoucí skupinek byli tito: Mončičák, Slon, Martin a malý Prcek.

Poté jsme se umyli a šli si lehnout.

 

NEDĚLE 14.3.

Ráno jsme vstali, i když to byl u některých osob úspěch.První služba byla skupinka Slonova ,která připravila dobrou snídani.Nasnídali jsme se a vyrazili na lyže.Část osazenstva zůstala opět na kvildské sjezdovce. Běžkaři jeli k pramenu Vltavy,přes Bučinu domů.Bylo to asi 30 km,ale všichni stateční běžkaři přežili.Po sladkonudlové večeři, někteří hráli prďácké hry a pak se šlo spát.Chvíli po půlnoci nás naši milí vedoucí vzbudili na noční hru.Ta probíhala následovně. Jako první vstávala Slonova skupinka, ostatní skupinky vždy po 20 minutách. Hra probíhala přibližně takto: Každá skupinka musela vyšplhat nejdříve do protějšího kopce,najít mohylu s posvátnou Mikrokrávou, složit básničku, najít Velký Vůz a pak šupky, dupky přes kamínky do chaloupky, do vyhřáté postílky.

 

PONDĚLÍ 15.3.

Byl to třetí den a ten je jak ,je známo KRITICKÝ.Proto se dělali největší blbiny.Ráno jsme si všichni vzali běžky kromě šmudly a Mikra, které neměli běžky, a vyrazili akčně hrát čísla. Hráli jsme asi 2 hodiny a výsledek byl nerozhodný.

Vrátili jsme se celí mokří a sušili jsme, co se dalo. Odpoledne jsme šli na kopec za chatu. Tam jsme se rozdělili na dvě skupinky a počli jsme stavěti sami sobě pevná sněhová opevnění. Asi po hodině pilné práce jsme si navzájem vyhlásili válku a začalo se bojovat. Dopadlo to tak, že se o tom raději ani nebudu zmiňovat. :-))) Nechť si čtenář domyslí.

Když jsme se doploužili domů, mohli nás ždímat. Až do večeře jsme odpočívali a léčili si pohmožděniny a modřiny. Po večeři se hráli nějaké oddychové hry, nic náročného. No, a kolem desáté se šlo zase spinkat. Dobrou noc, děti. Dobrou noc, MakroKrávo.

 

Úterý 16.3.

Na tento den byl naplánován celodenní výlet. A tak se i stalo. Ráno, chvíli po malé snídani, nás odvezl autobus do Nových Hutí. Tam jsme se rozdělili na sjezdaře a běžkaře. Jako ostatně každý den. Sjezdaři zůstali na místní umrzlé ploché a mizerné sjezdovce, kde s přestávkami v místním bufáči, vydrželi jezdit až do půl třetí. Před jednou hodinou dorazil i Pája ve svém Levném A Dobrém Autě. Ten tam zůstal ještě asi o hodinu déle s některými dostatečně drzými osobami (šmudla, Prcek, Válec, Čiko, Táboras). Zpáteční cesta byla prý dost fyzicky i psychicky náročná, ale na to se spíše zeptejte zúčastněných.

Běžkové družstvo vyrazilo na náročný okruh Churáňov - Zlatá studna - Zhůří - Horská Kvilda - domov. Celkem to bylo 24 km.

K večeři mělo být podle plánů naší sqjelé kuchařky Pimrdlice rizoto, ale po zásahu Pandy a jiných přírodních sil se to trochu zvrtlo v nedovařeno-rozblemclou rýžovou kaši. A jako další zasáhl ještě Válec, který ji nakonec přispálil. Takže většina lidí nepapala, jedlo jen prvních pár smolařů, kteří nevěděli, do čeho jdou a nandali si plné ešusy. Ostatní odradily jejich strhané tváře a rychle opouštěli jídelnu.

Večer byla DIDŽINA pod vedením DJ-Válce. Největší tanečníci byli: Žirda, Novička, Táboras, Panda, Martina, Borůvka, Prcek, Ježek a jim podobní blázni. Akce ´Nandej do auta aparát´ byl prostě super. Po několika nárazech hlavou o strop, jsme večer raději ukončili.

 

STŘEDA 17.3.

Ráno, po snídani jsme vyrazili do místního Informačního střediska na krátký vzdělávací a docela zajímavý výlet. Shlédli jsme program č.21 (faunu), prozkoumali všechny zákoutí střediska, včetně dětského koutku, odkud nás musela průvodkyně nakonec vyhodit. Po návratu a krátkém odpočinku jsme šli hrát na protější svah potrhlé Martininy hry. Například sjezd na igelitovém pytli ve dvou a více, a podobné zvrhlosti. Odpoledne jsme pro změnu vyrazili na běžky a zahráli jsme si orientační hru s fáborkama spoustou prapodivných úkolů. Vyhrála Mončičova posádka.

K večeři byla gulášovka a filé s bramborem, takže nikdo po dlouhé době netrpěl hladem. Martina a spol. zorganizovala pár her a někdy kolem desáté se šlo jako obvykle spát. Tedy jen někteří.

 

ČTVRTEK 18.3.

V sedm hodin vzbudil Žirafa osazenstvo naší chaty, kromě některých mrtvých a simulujících. Nasnídali jsme se a pak jsme se nechali odvézt autobusem na Nové Hutě. Odtuď jsme vyrazili na trasu Churáňov - Zlatá Studna. Tam jsme si zahráli jednu dosti vypečenou hru. Bylo to freesbe (prostě takovou tu šílenost s lítacím talířem), ale na běžkách. Tam se udělalo Jitce špatně od přetláskaného žaludku, takže se vydala s Mlejnkovou zpět do chaty. Ostatní pokračovali směrem na Horskou Kvildu a Filipovu Huť. U Černohorské nádrže došlo znovu k dělení. Na slabé unavené a neunavené fyzicky zdatné jedince. Unavení se pomalu odploužili nejkratší cestou domů. Naši nabušenci jeli domů také, ale vzali to ještě přes Černou horu, pramen Teplé Vltavy a Bučinu. Ta delší trasa měla asi 32 kilometrů.

Na chatě jsme se sešli v pozdní odpoledne. Téměř všichni (tedy až na jednu černou ovci) výlet přežili ve zdraví. Při jednom pádu na zmrzlý sníh si totiž Bambula narazila prst.

K večeři byl dost vydařený guláš s kolínky. Než se kdo nadál, už ho moc v hrnci nezbývalo.

Večer Pája po naléhání některých nejmenovaných trojkových osob zapojil aparát a udělal taneční večer. Tancovalo se v rytmu divoké samby i pomalého blues. To některým vydrželo asi až do jedenácté hodiny, kdy to ukončil náš hlavní Žirafa. Toť pro dnešek vše. Dobrou noc.

 

PÁTEK 19.3.

Dnes ráno jsme zase museli vstávat. To je prostě jedna nepříjemná vlastnost rán.

Po snídani a krátké přípravě někdo zorganizoval závody na běžkách. Jak to dopadlo a vlastně celý průběh závodů se ke kronikáři nedostal, takže toto je asi jediná zmínka o něm.

Jen Bambula nezávodila. Její namodralý prst stále bolel, takže s ní a s Pimprdlicí vyrazil Pája do dalekého Vimperka na chirurgii. Tam po několika dlouhých hodinách (necelých čtyřech) zabalili Bambulu do sádry.

Po obědě, ke který se malinko opozdil, jelikož se kuchařka ztratila někde ve Vimperku, a krátkém odpočinku, Martina s Pandou zorganizovali sjezdařský závod na místním lyžařském svahu. Pinďa ukecal vlekaře, aby nám půjčili slalomové tyče, takže to mělo i docela dobrou úroveň. Jezdilo se asi deseti bránami v mírném i prudkém svahu. Nejrychlejší byl Mončič.

Po velice dobré večeři (křenovka s knedlíkem) šli ještě někteří na noční lyžování. Po jejich návratu zase Martina vymyslela pár vypečených společenských her pro páry. Různé tance a podobné zhovadilosti. No, a pak se šlo spát. Některým sice usínání trvalo až do brzkých ranních hodin, ale to se občas stává.

 

SOBOTA 20.3.

To je konec, přátelé. Hned z rána se začalo pilně uklízet, neb měla přijet nějaká jiná skupinka lidí a my měli do jedenácté hodiny vypadnout. Jelikož nikdo naštěstí nepřijel, byli jsme v chatě zalezlí asi až do půl jedné. Naobědvali jsme se, douklidili kuchyň a vyrazili na autobus. Tam nastal krátký zmatek, neboť vejít se do skoro plného autobusu dá trochu práci. Ale podařilo se a hurá domů.