Do začátku prvního turnusu zbývají čtyři dny!
Do začátku druhého turnusu tábora zbývá 25 dní!
Hřenská Kamenice 1999
17.10.1999


Dnes ráno jsme se jako zázrakem probudili a dokonce se i včas sešli u nás v loděnici. Zde bylo první nakládání lodí i lidí do autobusu a na vlek a asi v půl deváté jsme se konečně mohli vydat na cestu. Plánovaný odjezd byl sice již v osm, ale téměř nikomu toto zdržení nevadilo. Jen se ozvali naši milí Trojáci na mobil, kdeže se touláme, neboť už jsme je měli dávno vyzvednout u nich v loděnici. Tam jsme po docela rychlém průjezdu Prahou dorazili kolem deváté a tak se mohli naložit i oni. A najednou byl plný autobus a hurá směr Děčín.
Cesta byla docela klidná, v autobuse se dospávalo, snídalo a podobné věci konaly. Z okna toho moc nebylo vidět, neboť byla zamlžená a i venku bylo mlhavo a podobně sychravo. Jen v Děčíně jsme se nemohli trefit na správnou odbočku, takže jsme si objeli několik kruhových objezdů, ale i to jsme za pomoci Medvěda, který zde má chatu, zvládli. Tak jsme tedy dojeli do kempu, odkud se Kamenice sjíždí.
Nikomu se do gumy nechtělo, takže jsme se hodnou chvíli flákali kolem autobusu a sbírali odvahu vlézt do mokrých věcí z Vavřince. Asi v jednu hodinu odpoledne jsme konečně postupně téměř všichni odrazili od břehu. Zbytek štastlivců se vydalo na pěší túru po okolních kopcích a skalách přes Pravčickou bránu až do Hřenska.
...vody nebylo moc... Vody moc nebylo, takže naše plastová plavidla dosti drncala a přeorávala dno říčky. Byla docela zima, ale jelikož jsme se schovali mezi skalami, tak tam alespoň nefoukal vítr. U Dolského mlýna na nás čekalo překvapení v podobě občerstvení a hřejivého ohýnku. Medvědovi kamarádi se nás jali občerstvovati a určitě to vůbec nikomu nevadilo. Všichni se alespoň chvíli ohřívali u ohně a občerstvovali na další dlouhou cestu. Když byli kamarádi vyjedeni, postupně jsme je opustili a pokračovali v naší načaté plavbě. Cestou byla dost pohoda, jen občas bylo koryto zataraseno padlými kmeny stromů. Někteří naši šílenci(Čára, Medvěd, Pavel) se málem sázeli, kdo z nich vyleze nejméně krát z lodi. Vyhráli všichni tři, neboť vylézali jen na dvou přehradách, aby je přenesli, nebo se podívali, kde se dá skočit. Jinak všechno projeli, přejeli nebo podjeli. Nebo přelezli i s lodí.
Nikdo se neutopil, takže asi po čtyřech hodinách jízdy jsme se dokodrcali do Hřenska, kde už čekal vyhřátý autobus. Převlékli jsme se do suchého a dali si nějaké opékané buřty v místních stáncích. Pak nastal čas odjezdu, my se naskládali do autobusu a vyjeli zpět ku Praze. Domů jsme dorazili až za hluboké tmy, protože nás ještě malinko zdrželo prasklé zadní kolo. Vyložili jsme se v loděnicích a rozloučili.
Na jaře Ahóóóóój.