Za záchranu Deltory

podzimky sedmičky (27. 10. – 1. 11. 2009)

Ti menší: Bája, Cvička, Čak, Čelenka, Čuču, Holubinka, Křeček, Mája, Majli, Málokdy, Pendrek, Píďa, Sába, Safari, Skřítek, Stín, Sušenka, Toust, Trubička, Turbík, Vojtěška, Žárovka, Žofré, Žok
Ti větší: Slon, Ofce, Kapusta (ex KaPája), Klapka, Amazonka, X

další fotky z akcekronika v pdf

1. den – úterý 27. 10. 2009

To je Čak. Tady jsme spali. A už je to tady! V 17 hodin jsme se všichni sešli na Hlavním nádraží. Bohužel, pokladnu číslo 7 nám zastavěli, tak jsme museli trochu improvizovat. Nicméně nakonec jsme se všichni zdárně našli a dosáhli celkového počtu 29 účastníků! (30. X dorazil později...) Odebrali jsme se na nástupiště a poté, co byly do přihrádek umístěny všechny krosny a batůžky, mohli jsme si na chvilku vydechnout, pak zamávat rodičům a vyrazit smět Tanvald. Výprava za záchranu Deltory začíná... Hned ve vlaku jsme se snažili všichni seznámit s novými tvářemi, kterých tentokrát byla většina. Rozdala se spousta přezdívek, aby došlo na každého, a všechny hned zaujal hyperaktivní Čak – s tím bude určitě legrace =). A byla! Zvlášť, když mi oznámil, že je vlastně můj manžel...asi jsem něco zaspala. Cesta vlakem ubíhala bez zvláštních příhod, jen jsme museli přestoupit na autobus, protože kvůli opravě mostu nemohl vlak dojet až do Tanvaldu. Nevadí, i to jsme zvládli a neztratili nic a nikoho. Přijeli jsme za tmy a čekal nás výstup k chatě. Slon si byl sice docela jistý, ale nakonec jsme se trochu vraceli. Nejhorší bylo stoupání na kopec k chatě, které dalo mnohým z nás poměrně zabrat a dokonce i Čak na chvilku mlčel – ale jen do první zastávky. Když jsme dorazili do cíle, rychle jsme vybalili spacáky a šli spát, abychom další den ráno mohli začít se zachraňováním...

2. den – středa 28. 10. 2009

Prandin ukořistil kouzelný pás. Žárovka a Majli spolu trénují šerm. Křeček s medailonem. Večer vymýšlíme směnky. Ráno si dal Slon budíka, aby brzy vyrazil s těmi staršími a zdatnějšími pro vodu, ale všechny děti to pochopily jako budíček pro všechny a i když včera vypadaly, že umřou, pokud nebudou spát alespoň 10 hodin, předvedly nám, jak vypadá to správné zemětřesení. Vzpomněla jsem si, jak se mě večer někteří ptali: „Nebude budíček v 7, že ne? To je strašně brzo...“ Teď bylo půl sedmé a celá chata vzhůru =). Ale využili jsme toho k rozcvičce a přípravě snídaně. K té byl čaj a chleba s moc zajímavou marmeládou – ananasovo dýňovou. Hned po snídani, když měli všichni alespoň trochu zavřené pusy (i Čak se omezil jen na své oblíbené „Máš mě rád?“), přišla k nám zvláštní návštěva – rytíř Barda, který je právě na důležité výpravě. Před očima se nám začal odvíjet příběh království Deltory, které žilo spokojeně a klidně, dokud nepřišel Pán stínů a neukradl prostřednictvím zrádce Prandina kouzelný pás se sedmi kameny. Rytíř Barda, Lief – syn kováře a Jasmína – dívka z lesa se rozhodli, že to tak nenechají, ale potřebují pomoci. Abychom mohli porazit Prandina, který nám neustále mává drze před očima kouzelným pásem, bude nutné se naučit pořádně šermovat. A kdo by byl lepší učitel, než rytíř Barda? Má to ale jeden háček – temnota padla na Deltoru i na některé z nás...ti nic nevidí, tak se o ně musí postarat ostatní kamarádi. Na Pendreka se ale asi zapomnělo, takže ho v temnotě čekal i pád. Naštěstí se mu ale nic nestalo (kromě stylové boule uprostřed čela), takže když temnota opadla, získal za to medailon, který je třeba stále nosit na krku. Pak už se začalo se samotným tréninkem. Ze všech se postupně stali rytíři bez bázně a hany – hlavně z malého Žárovky a Skřítka, kteří neohroženě vyzývali na souboj největšího Vojtěšku. Ale nikdo nevěděl, že svoje dovednosti upotřebí tak brzy... Hned po obědě si ti nejzkušenější vybrali členy svých posádek: Safari Holubinku, Tousta, Žoka, Sábu, Sušenku, Křečka a Majli; Vojtěška Pendreka, Píďu, Trubičku, Čaka, Málokdyho, Stína a Žárovku a Žofré Turbíka, Skřítka, Máju, Čelenku, Čuču, Báju a Cvičku. Po poledním klidu přišla Jasmína s tím, že od stromů a lesních tvorů se dozvěděla, že zrádce Prandin má poblíž svoje sídlo. Jen ho musíme najít, vykrájet jeho pohůnky Šedé strážce a pak už bude cesta k pásu Deltory volná. Jenže to nebylo tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo... Prandin byl totiž čaroděj. Z vrcholku věže svého hradu sledoval bitevní vřavu a každého mrtvého Šedého strážce okamžitě oživil svou kouzelnou holí. Takhle to tedy nepůjde. Stateční rytíři (včetně skupinky, která se prohlásila za bojová mimina) se tedy odebrali za všeobecného posměchu Prandina a strážců zpátky do své základny, posilnit se a vymyslet jinou strategii. Po večeři jsme si na nástupu zrekapitulovali, co jsme všechno dokázali a nedokázali pro Deltoru za první den. Pak začali všichni psát směnky, aby od deltorské banky získali peníze na trochu toho hazardu – správný rytíř totiž musí být i společenský. Během večera každý něco vydělal, něco prohrál a nakonec se šlo spát s pocitem, že zítra strážce určitě vykrájíme!

3. den – čtvrtek 29. 10. 2009

Bája s Píďou hledají kroniku. Žofré, Safari a Vojtěška přemlouvají kněžku. Člunaři čtou z kroniky. Žárovka hledá ve skladu. Po budíčku, rozcvičce a snídani jsme se dozvěděli důležitou informaci – v Prandinově hradu se nachází knihovna a v ní velmi důležitý svazek o dějinách Deltory a prvním boji s Pánem stínů. Proto jsme se tam hned po jídle vypravili – třeba bude Prandin ještě spát. Neviděli jsme ho, ale jeho strážci byli na místech. Protože ten den hodně svítilo slunce, byli oslepení a řídili se pouze svým sluchem. Bylo tedy třeba jít velmi potichu, aby ani to nejmenší zapraskání větvičky nevzbudilo jejich pozornost. Konečně se Turbíkovi podařilo nalézt malý, ale důležitý svazek, který jsme si společně přečetli. Dozvěděli jsme se, že poblíž žije kněžka, která už jednou bojovala proti Pánovi stínů a umí uvařit jistý lektvar. Do toho když ponoříme své meče, zraníme Šedé strážce tak, že zemřou a Prandin už je nedokáže oživit. Vydali jsme se tedy ke kněžce, která nás ale nepřivítala zrovna přátelsky – to víte, už má svá léta a potřebuje klid. Snažili jsme se jí tedy přemluvit („Dáme ti Oktávku a 5 000 korun! A zavedeme ti sem splachovací záchod!“), což se ne vždy dařilo (Vojtěška: „Pojď s náma, co když tě tady najdou a přepadnou Šedí strážci?“ Kněžka: „Šedí strážci? Jenom se na ně podívám a utečou.“ Vojtěška: „Tak pojď s náma bojovat!“ Kněžka: „To nejde, na to už jsem moc stará.“ Vojtěška: „Tak se můžeš dívat z dálky...“), ale nakonec to vyšlo. Kněžka se vydala s námi na základnu a hned po obědě nám dala recept na lektvar. Museli jsme postupně získat všechny možné ingredience – od kostičky na míchání přes jehličí a podivné bobule až po tajemné přísady, které se nachází jen ve sklepě kněžky. Protože tam ale byla tma a svíčka kvůli průvanu stále zhasínala, bylo třeba hledat hlavně pomocí hmatu a čichu. Když jsme všechno zdárně získali, šli jsme se posilnit večeří s tím, že zítra získáme ty nejdůležitější ingredience, pro které se musíme vypravit dál do nitra Deltory. Po večeři se mohly utrácet předchozí večer vydělané deltorské marky. Každý si mohl vydražit nějakou směnku – největší zájem byl samozřejmě o osobní otroky, zpěváky pro obveselení, vypravěče vtipů a klikovače, kteří za majitele směnky odklikují trest za neslušnou mluvu (někomu to dělalo problémy – viď, Turbíku?). Pak už jsme šli ale na kutě, protože na další den budeme potřebovat spoustu sil.

4. den – pátek 30. 10. 2009

Skupinka nejstarších vyráží na cestu. Nejstarší na cestě z ˇČerného vrchu. Úspěšná skupinka nejmenších. Pálící skupinka středních. Do lektvaru nám ještě chyběly čtyři důležité věci: dračí šupiny, kámen z Bílých kamenů, kámen z Černého vrchu a voda z Černé a Bílé Desné. Bylo tedy třeba se pro ně vydat, abychom mohli lektvar uvařit a získat po porážce Prandina kouzelný pás. Nejstarší vyrazili pro kámen na Černý vrch a pro dračí šupiny. Ty měli získat od draka, který žije na vrcholku kopce Siebengiebelu vysokého 1122 metrů. Museli tam ale být přesně v 11:22, jinak by jim drak odletěl. Naštěstí to stihli a šupiny od draka získali. Pak je čekala pouť na Černý vrch a samozřejmě cesta zpátky. Střední a nejmenší čekala před cestou ještě rozcvička a snídaně. Přibyl k nám nový rytíř X, který vzbudil zvlášť u přítomných dívek úžas svým dlouhým blond vlasem („To je Klapka?“ „Ne, to neni Klapka, to je nějakej cizí chlap...“). Pak i tyto dvě skupiny vyrazily. Střední brzy po snídani směrem k Bílým kamenům a nejmenší k Černé a Bílé Desné. U obou řek ale bylo potřeba, aby Jasmína promluvila s jejich duchy, zda nám dovolí nabrat trochu vody. Když dostala svolení, bylo ještě nutné kouzelné zaříkání („Bílá/Černá vodo, dej nám sílu, do lektvaru proti stínu!“) a na závěr se samozřejmě poklonit a poděkovat. Večer jsme se všichni sešli zpátky na základně a všem skupinám se podařilo získat všechny důležité přísady. Mohli jsme si tedy gratulovat a odměnou nám byla vydatná večeře. Po ní se konalo další kolo dražby směnek a pak už jsme šli zalézt do spacáku, protože jsme po celodenním pochodování byli dost unavení.

5. den – sobota 31. 10. 2009

Čuču ohřívá vodu. Kněžka musí občas zamíchat mystickou vařečkou. Skupinka Smradupánů přidává své ingredience. Navlíknutá Cvička. I když byl předchozí den náročný, rozcvičku jsme nevynechali – správný rytíř totiž musí být zocelený nejen v boji. Po vydatné snídani jsme odešli do blízkého Tanvaldu, kde jsme se v bazénu místního gymnázia chtěli vykoupat. Bohužel nás ale přivítala cedulka, která nám řekla, že dnes je výjimečně zavřeno. Nevadí, zůstaneme špinaví. Dali jsme si tedy alespoň svačinu a pak vyšlápli kopec zpátky na základnu. Docela nám to trvalo, takže jsme přišli těsně před obědem. Hned po něm jsme se pustili za asistence kněžky, Bardy i Liefa do výroby lektvaru. Nejprve bylo potřeba rozdělat oheň, což byl v podstatě skoro ten největší oříšek. Mokré dřevo ne a ne chytit, i když do něj Pendrek foukal ze všech sil. Nakonec se ale zadařilo a my jsme mohli postupně přidávat všechny přísady, kněžka prováděla magická gesta a zaříkání a večer jsme se mohli pyšnit uvařeným lektvarem...snad bude účinný. Rozhodli jsme se ale, že ráno bude moudřejší večera, a místo do bitvy jsme šli na večeři. Po ní jsme znovu mohli zužitkovat deltorské marky – mohli jsme si koupit vynikající piškotový pokrm! Většina z nás toho využila a byla ochotná utratit spoustu marek! Také jsme mezi sebou soutěžili v různých disciplínách – třeba která skupinka navlékne na jednoho svého člena více oblečení. Pak jsme šli opět na kutě, ale tentokrát ne na moc dlouho. Po půlnoci nás probudili Lief s Jasmínou a vyhnali před základnu. Musíme se vydat zjistit další informace, které nám zítra pomůžou proti Šedým strážcům. Ne každý z toho byl zrovna nadšený, ale vyrazili všichni. Procházeli jsme nebezpečným územím a u svíček hledali informace, které se nám mohou hodit – některé méně („Ticho! Jasmína hovoří se zvěří.“ „Tak dlouho se jezdí s vozejčkem pro vodu, až kolečko upadne.“ „Medailonu plnou pusu, šedý strážce na sto kusů.“), některé více („Prandin zuří na cimbuří.“ „V království Deltory jsou jen sklepy, komory.“ „Černá vodo, dej mi sílu, do lektvaru proti stínu.“ „Bodnout zlo jen nestačí, lektvar ale postačí.“), ostatní alespoň pobavily („Bílá s černou proti šedé, Prandin už má gaťky hnědé.“ „Lief s Bardou dohromady, vykrájí ty šedé smrady.“ „Lepší vypít lektvar než drátem do oka.“). Postupně se každému podařilo je sesbírat a pak jsme mohli jít s klidem spát – zítra určitě pás získáme!

6. den – neděle 1. 11. 2009

Sušenková modelka od Smradupánů. Nakonec musíme všechno pořádně umýt. Ráno nás čekalo klasické trio činností – budíček, rozcvička a snídaně. Po ní následoval nástup, kde jsme si zopakovali, co jsme už dokázali a co nás čeká. Díky mnoha Majliným návrhům jsme i poznali, co všechno čeká Šedé strážce – nechtěla bych být v jejich kůži. Boj s nimi ale bude mít jeden háček. Nejdřív totiž budeme muset propíchnout jejich duše a pak teprve budou díky lektvaru smrtelní. Vyzbrojeni meči, lektvary a informacemi vydali jsme se do boje! Bitevní vřava byla vskutku nelítostná a mrtví byli na obou stranách. Prandin i Jasmína měli co dělat, aby stačili ošetřovat a oživovat. Během boje se bohužel zranil Vojtěška, který po skoku za duší uklouzl a narazil si záda o pařez. X a Slon ho pak dopravili do nemocnice, kde si ho na pár dnů nechali...brzy ale bude určitě v pořádku. Když byly všechny duše propíchnuté, Šedé strážce čekala smrt. S Prandinem bojovala kněžka, které se pomocí jejích kouzel podařilo Prandina zabít, ale sama málem zaplatila životem. Když byl zloduch mrtvý, získali jsme konečně kouzelný pás Deltory! Teď už stačí jen posbírat všech 7 kamenů a najít potomka uprchlého krále. Tím bude moc Pána stínů zlomena a Deltora bude znovu svobodná. Tam se ale budeme muset vypravit jindy – teď už nás čekalo jen balení, utrácení posledních deltorských marek za dobré pití a nakonec úklid a cesta na vlak. Trochu jsme si popoběhli, ale vlak jsme na poslední chvíli stihli. V něm už jsme si mohli v klidu vydechnout, odpočívat a pomalu se připravovat na další boj o 7 kouzelných kamenů...

Zapsala Ovce

další fotky z akcekronika v pdf