Do začátku prvního turnusu zbývají čtyři dny!
Do začátku druhého turnusu tábora zbývá 25 dní!
Rakousko 2002 - text
pro starší a zkušené, 23. - 26.5.02
(text: žena zájezdu - Hoblík , korektura: Vilas)

Účastníci:
Čára Žabiš Hain, Pája, Blecha, Vilas , Čiko, Bondy, Šuplík, Bobr, Sam a Hoblík - žena zájezdu

Čtvrtek:
Kolem 20:00 jsme se sešli na Bošánu, kde se dobalovalo, vylepovaly lodě, hrál stolní tenis a tak různě (např. Lenka nám zdůraznila, že i když někoho protřepeme, pod heslem: Před použitím protřepat!, tak ne vždy to pomůže což hned dokázala při zamykání přístřešku pro lodě) . Posléze přijel pan hlavní Žabiš se zelenou Felícií a trojským vlekem na lodě, na který jsme se v pozdních hodinách učili navazovat lodě. Už o půlnoci si všichni všimli nepřítomnosti žádné dívky na našem zájezdu! Na poslední chvíli jsme se snažili přemluvit Lenku, aby nám dělala předplavce (hlavně do těžších míst), ale to se nám bohužel nepodařilo. A pak nás také opustila.

Pátek:
4:30 trrrrrrr, trrrrrrr ….. ranní probuzení zvukem mobilního telefonu, aneb zvoní a zvoní.
5:00 trrrrrrr, trrrrrrr ….. ranní probuzení Hajnovým budíkem, všichni vstávají (ač neradi)
a náš konvoj se vydává vstříc nebezpečí silnic. První auto, mělo již zmíněnou zelenou barvu, pod dohledem Čáry, navigátorem Blechou a cestujícími: Bobrem, Samem a Hoblíkem + vlek. A druhé auto, krásně červená Opel Astra, pod dohledem skoro spícího Páji, navigátorem Vilasem (také skoro spal) a spícími cestujícími Čikem, Bondym a Šuplíkem + čtyřmi loděmi na střeše. Celé auto tady vlastně spalo a jelo jen samovůlí. Po výjezdu z Bošánu Čára testuje brzdnou dráhu auta s vozíkem a vyšlo to (ale dost to klouzalo). Cesta byla lehce uspávající až kolem 8:00 začal v autech nějaký ten ruch. Před hranicemi u pumpy proběhl poslední nákup za pevnou českou korunu. Čiko si všiml igelitový rukavic na stojanu benzinové pompy, a se slovy budeme pařit, si jich pár přivlastnil, a další ho následovaly (hlavně zadní sedadlo Pájoauta). Navlečeni v lehce získaných rukavicích jsme se vydali překonat hraniční přechod Dolní Dvořiště. Následuje přejezd hranic, kde celník při prohlížení prvního vozu nemohl poznat komu, že patří pas Hoblíka, ten se nedal a hned se přihlásil, po té proběhla obvyklá konverzace: "Jedete na vodu?" S pohledem na vlek zazněla odpověď: "Jedeme!". Následují poslední hovory v českých mobilních sítích a dále jen bloudění po Rakouských cestách. Čiko začal prudit, něco jako, že málo paříme, tak Pavel zavřel okénko, pustil topení na plno a zapnul vnitřní cirkulaci vzduchu ve vozidle. Tímto způsobem jsme ve voze dosáhli bájné teploty asi 45°C. Při této teplotě začali rukavice měnit svou konzistenci (začali se tavit). Pařiči postupně odpadali, jen Čiko to vydržel něco málo přes 50km, ale v tu chvíli nebylo ve vozidle již delší dobu k vydržení, tak všichni uvítali vypnutí topení a pootevření okének. A cesta vesele pokračovala.

Místní asi raději nevycházeli, jen nám dávali všude přednost "cizinci". Ve dvanáct vylézáme z aut a odvazujeme lodě u říčky Teichl. Ale naše příprava byla přerušena místní domorodkyní, která nás vykázala asi o 50m dále (somozdřejmě mluvila německy, tudíž jí rozuměl jen Blecha a možná Sam, kterej tvrdí, že se německy učí!). Oblékání pokračovalo zvesela dále, do suchého to nic není. Někteří si museli před plavbou vyprázdnit své útroby, další zjišťovali nedostatky, jako velká špricdeka na malý límec (nebo obráceně?) či děravé neoprenové ponožky. A jedem. Pohodička, jednoduchá řeka tak WWI max. WWII. Všem se líbila, hlavně překonávání dřevěného jezu s překvapením.. Hoblík zkusil eskymáka a ostatní se rozjezdili. Po závěrečném metrovém skoku nastal konec a my jsme se převlíkli a dopravili na další říčku Steyr, pod přírodním 10m vysokým nesjízdným vodopádem (Foto1, Foto2) s těžkým nájezdem (WW5+, Foto3). Zdrceni pohledem jsme se začali oblékat, teď do mokrého hydra, kromě Páji a Vilase, kteří šli spát. Někteří z nás navšívili připravenou kadibudku (rakouské úřady se starají o vodáky). Pod hlučící kulisou jsme se uklidňovali a Blecha nás instruoval. Po nasednutí na vodu všichni brzy zjistili, že teplota vody je nízká, ba mrazivá. Žabiš nás vedl a Blecha uzavíral naši expedici. Překonávali jsme jednu peřej za druhou až u jednoho, prý čtyřkového místa, chudák Bobr musel eskymovat, protože to měl přes ruku, takže ta voda byla lehčí pro singlíře co pádlují nalevo jako Hoblík, ten byl vysmátej jako lečo a stejně jako kajakáři. Na konec byl opět skok přes jez. Po osušení nás řidiči převezli cca 70km dál k řece Salze do kempu, kde byla také lesnická univerzita. V kempu následuje stavba stanů a večeře:

Žabiš a Pája vynikající …. Bramborová kaše a párek + zákusek
Ostatní dobré ……… konzervy, brambory a jiné vybrané potraviny
Hoblík a Sam hnus (Foto4)………. 2x konzerva fazolí + 1x konzerva lunchmeatu (smíchané dohromady)

Vydatná večeře všechny nasytila a šli jsme spinkat do stanů, až na Páju, ten své auto neopustil. Během průběhu večera si dal pravděpodobně (z nepodložených zdrojů) Vilas nabíjet svůj mobil do pájovozu, což způsobilo značné vybití baterie vozu. Stále nám chybí dívka zájezdu.

Sobota:
Ráno nás lehce probudili odjíždějící cizinci a kolem 9 jsme stali i my. Rychle jsme ukuchtili něco k snídani a začali první pokusy o nastartování pájovozu. Naštěstí pan hlavní (Čára) měl sebou startovací kabely tak se dobrá věc zdařila (Foto5) a v 11:00 nasedáme na Salzu (Foto6, Foto7, Foto8). První pocity jsou studené a jinak pohoda. Salza je v Rakousku něco jako u nás Sázava, jen trochu jiná obtížnost. Po záchraně kajakáře a kajakářky jiné skupiny také mluvící česky jsme se dostaly ke skokánku asi 5m vysokého, zazněli první věty: Jděte si skočit, bude se vám to hodit. Jako první dostal odvahu Čiko, který jel na Wigu, když skočil tak se předklonil … a padal dnem nahoru … velká rána a vyšplouchnutí vody (Foto21) … vyletí helma … vyplave Čiko se slovy Bolí mě koule!!! Později ještě vykládal něco o zipu na neoprenu. Skákali i jiní Vilas (Foto22), Bondy (Foto20), Čiko po druhé (Foto23), Hoblík, co si při pádu vylehnul (blbost), Sam co se chtěl podívat kam padá a otevřel oči zrovna, když mu voda cákala do obličeje, či eskymujíci Bobr nebo Čára (Foto24), co skáče bez pádla! U skokánku je i oběd. Dále jedeme až do našeho kempu. Před vystupováním je velké koupání a trénik eskymáků, lopů a jiných figur … zkrátka nikdo nezůstal suchý. K večeři byla samá vybraná jídla (kolínka s kuřátkem, špagety a jiné) Sam a Hoblíkem se poučili! Žabiš vysvětluje co je to Gezoes a straší nás, pak jde sám spát do Felície, kde udělal lůžkovou úpravu. Večer stále chybí dívka zájezdu a prší.

Neděle:
Bobr má narozeniny a my máme přání jediný: štěstí zdraví……….
Hajn nám sděluje: Dnes to bude nářez! (a taky byl). Balíme stany, uklízíme, odjíždíme na Enns, kde nasedáme za deště v mokrém hydru do lodí někteří nad pětkovým (WW5, Foto25, Foto26, Foto27) místě, Bobr (dar k narozeninám), Žabiš, Bondy, Čiko, Blecha a Pája. Ostatní nasedají pod. Bobr, aby dárek pořádně zužitkoval, si tam zaeskymoval. A jedem … voda šumí … na jedné peřejce Sam eskymuje … jásá … na druhé Šuplík krysí … nejásá … Hoblík krysí … nejásá … ostatní zachraňují … Hajnovo pádlo se zvířátkama se zachránit nepodařilo .. je zmizelí (nejspíš pod jednou skálou) … Hain jede bez pádla, už ne jako první, vystřídal ho v tom Bobr (další dárek k jeho narozeninám). Vlnky si s námi pohrávali dál a v transu Hoblík slyšel hlas Sama, který mu přikazoval eskymovat a eskymoval, ale ještě potom krysil. Nad přehradou byl konec. Sam tam zkoušel Wigo, nějaké ty figury a na závěr eskymáka, který se mu nepovedl, což komentoval slovy: "Co je to za divnou loď, když nejde eskymovat." Ostatní mu ale vysvětlovali, že to zřejmě není v lodi, ale v něm. Bobr slavil narozeniny v řece (jako vodák) a k tomu mu loď jakýmsi záhadným způsobem odplula doprostřed řeky. Tím nastala doba odjezdu do Čech. Cesta na hranice proběhla v klidu, když nepočítám ten gumicuk co se utrhl a to, že Sam už to nemohl vydržet a Hoblíka vyhlásil dívkou zájezdu až na hranice (maskuje tak že je buzna POZOR). Což je pro Hoblíka opravdu nepříjemné, hlavně u Dunaje na RomanticStrasse, která se mi vůbec nelíbila a Bobr mě ještě k tomu držel ruce, abych se nemohl bránit, prasák. Na hranicích nás poznali. Následuje bageta v české pumpě. A pak závod Dolní Dvořiště - Bošán, do kterého se místy zapojovali i okolní závodníci a tak není divu, že došlo i k provětrání zadních částí našich těl. U Bošánu Hain vyzkoušel ještě naposledy brzdy Felície. A zazvonil zvonec a výletu byl konec.