SKARE 01 Z MLŽNÝCH HOR
4 - 8. května 2001


(klikni na obrázek)

Letošní SKARE se uskutečnilo jako už tolikrát opět na Sečské přehradě. Rozložení svátečních dní nám přálo termínově (uvolněním účastníků z jednoho pracovního dne jsme získali čtyři čisté dny volna). Na závod se sjelo kolem stovky účastníků s přibližně třiceti loděmi. Někteří z těch, kteří letos nepřijeli, mi však docela scházeli. Jejich neúčast však vzhledem k lákavé sumě volna a k možnostem sjet řeku, či podniknout něco jiného nelze než pochopit.

Co se týče lodí, v přístavu letos jako obvykle zakotvily především oplachtěné pramice - 10 ks, z nichž jenom jedna byla P 520. Dále byly vidět tři optimisty, tři kadety, a tři lodě typu CZ-Vertex - což jsou plavidla, která přivezli Chosé, Chroust a Myška. Tyto lodě vznikly z kanoí Vertex (v jednom případě z Vydry). Úprava trupu spočívala většinou v zevrubném utěsnění, vlaminování ploutvové skříně, vyztužení boků, aby unesly vyvažujícího kormidelníka, a uříznutí zádě, která byla nahrazena zrcadlem. Na to byla osazena takeláž z Mloka (měli k dispozici jeden vratipeň a jeden stěžeň, ostatní bylo vyrobeno podle těchto kusů), a do ploutvové skříně byla vložena obrovská ploutev. Prázdná loď se neudržela na hladině - stěžeň ji prostě převažoval. Po obsazení posádkou se ukázalo, že celé to pluje docela dobře a svižně. Dále se v přístavu objevily dva létající holanďany (oba z Pardubic), a po jednom mlokovi, vaurienu a evropě. Všechny lodě se sice nezúčastnily soutěží, ale i tak bylo soutěžících více než dost.

Samozřejmě, že na SKARE nemůže chybět Oskarův jachtservis. Letos ustrojili (téměř) jednu loď pro Liberec a mocně pomáhali při dokončovacích pracích na lodích CZ-Vertex. Díky tomu, co nám potom vyvedlo počasí se ani moc nestačili podívat na závody na trojúhelníku, na kterých chtěl především Oskar vidět, jak se vyvíjí zručnost posádek v ovládání oplachtěných pramic.



Oskar a jeho Yachtservis.

V sobotu dopoledne hned po nástupu všichni urychleně ustrojili lodě a vyrazili na vodu trénovat. Vzhledem k malému počtu přihlášených vlčat (jedna posádka) a poměrně velkému množství optimistů a kadetů byla zrušena jízda vlčat na trojúhelníku a nahrazena kategorií open pro kadety a optimisty. Původní záměr nepředpokládal v sobotu soutěž, ale jenom tréninky. To se však rychle změnilo, když se ukázalo, že je počasí pro závody přímo ideální. Sten s Ivanem rychle postavili trať, já zase připravil startovní listiny a kolem třetí hodiny odpoledne mohl Amateur startovat první rozjížďku. V první rozjížďce startovala kategorie open. Potom následovala první jízda skautů. Po ní se však docela slušně rozpršelo. Přes Stenovo roztrpčení jsme závod na chvíli přerušili a po skončení přeháňky opět odstartovaly lodě kategorie open. Při této rozjížďce se podařilo Blechovi ťuknout bóji - a k jejímu objetí se vrátil z dost velké vzdálenosti. Výsledek se dostavil - předjel ho totiž jeden optimist a tím se s ním musel podělit o první místo v celém závodě.

   

   

Modrá stuha

Pak již byl čas na večeři. V tu chvíli se však znovu rozpršelo. A to tak, že jsme večerní nástup odbyli uvnitř budovy. Lehnout jsem si šel s obavami, co nám zítřejší den přinese. Ráno jsem se zaposlouchal do venkovních zvuků. Jelikož jsem slyšel zpívat ptáky a neslyšel bubnování deště, bylo mi jasné, že nejspíš neprší. Zato byla podivuhodně hustá mlha. U přehrady nebyla pro mlhu vidět ani jedna bóje. Voda v přehradě stoupla asi o půl metru. A k mému překvapení docela foukal vítr, což nebývá při mlze obvyklé. Po snídani jsme uspořádali nástup a po něm krátký pokec o tom, jak jsme první den jezdili a co jsme dělali špatně. Celá tato akce byla silně vylepšena používáním vysokomýtského modelu P 550, který je proveden prakticky do všech detailů včetně takeláže. Tento pokec se ukázal jako výborný nápad, neboť se posádky na trati chovaly den ode dne lépe. Dopoledne došlo také na velké sušení, neboť mnohé stany nebyly tak vodotěsné, jak by bylo záhodno.



Oskar s modelem P550.

Některé lodi vypluly na víceméně objevitelské plavby po jezeře. Zvlášť skvěle si vedl Blecha. Poměrně rychle po opuštění přístavu našel červenou bóji. To ho inspirovalo k pokusu obeplout trojúhelník. Vyrazil tedy ke žluté bóji. Místo ní objevil přehradní hráz. Rozhodl se tedy trojúhelník vzdát a vyrazit do přístavu. Teď však zase tu žlutou bóji objevil a vrátil se k původnímu záměru. Nyní mu zbývala ještě modrá bóje. Místo ní objevil takovou větší zelenou bóji (tedy ostrov). Když se od něj vracel, tak narazil konečně na modrou bóji. Teď už zbývalo jenom uzavřít trojúhelník u červené bóje. Místo ní se však zase objevila bóje žlutá. Protože neměl GPS, tak to vzdal a šel na oběd.Po obědě jsem šel udělat ještě nějaké úpravy na Mobby Dicka, aby byl lépe připraven na Modrou stuhu. Při tom jsem zjistil, že vidím dvě bóje (červenou a modrou). Honem jsem vyrazil na základnu, skauty a rovery probral z letargie a vyburcoval je k startu druhého dne závodů. Toto odpoledne se podařilo odjet jednu rozjížďku skautů a jednu rozjížďku roverů. Na startu se pohyboval Blecha se svým kadetem a podařilo se mu poněkud zkultivovat předstartovní manévry soutěžících posádek. Viditelnost se navíc postupně tak zlepšila, že bylo možné bez problémů ze břehu sledovat celou trať. Večer po nástupu jsem si říkal, že teď už chybí k dokonalosti jenom modrá stuha, ve všech ostatních kategoriích již mohu vyhlásit výsledky.

Po večeři a večerním nástupu jsme se zase postupně uložili ke spánku (já jsem ještě musel chvíli přepisovat výsledky z jedněch papírů do druhých).

Pondělní ráno se nebezpečně podobalo tomu nedělnímu - mlha jako mlíko. Zase jsme po snídani a ranním nástupu uspořádali krátkou schůzku s výkladem všech možných chyb, které se (hlavně na startu závodů) dějí. Krátce po této schůzce mě fascinoval pohled na Amateura, který s modelem P 550 v ruce vykládal s nesmírným zaujetím několika okolosedícím nějaké problematické manévry s plachetnicí. Fascinující na tom byl jednak jeho neuvěřitelný zápal a potom ta skupinka jachtařů - kteří mu úplně viseli na puse, aby nepropásli jediné slůvko.

   

Sam a Stopař vysvětlují závodní trať.            

Poté jsem se šel podívat k vodě - a trať byla celá vidět. Dneska musel Amateura zastoupit na startu Ivan se Stenem, protože Amateur přišel téměř úplně o hlas. Já jsem se Stopařem obsadil cílovou bóji. V první dnešní rozjížďce jeli skauti. prakticky celá rozjížďka proběhla za docela solidní viditelnosti. Potom následovala rozjížďka roverů. Když se blížili ke startu, všiml jsem si na závětrné straně mlžné stěny. Říkal jsem si - to je dobré, to jde mimo nás. Nešlo. Přestože vítr neulehl a ani se nestočil, tak jsem chvilku po startu ztratil z dohledu startovní (a současně i závětrnou) bóji a také boční bóji. Začal jsem vysílat píšťalkou akustické signály, které postupně přilákaly k naší návětrné bóji všechny lodi a nám již nezbývalo, než je nasměrovat k boční bóji, což se kupodivu dařilo. Méně se mi již dařilo vysvětlovat kormidelníkům, že musí v mlze koukat za loď, aby udrželi přímý směr a modrou bóji musí vyhlížet kosatník. Přes tyto potíže prakticky všechny lodě závod svižně dokončily. později jsem se sice dověděl, že někteří také našli to trošku větší zelenou bóji, ale celá rozjížďka na mne působila poměrně regulérním dojmem. Když proplula poslední loď cílem, bylo nutno vyrazit na oběd.

V průběhu oběda jsme dohodli všechna opatření pro zdárné odstartování modré stuhy za mlhy - polohu akustických majáků, jejich signály, stejně tak i signál akustické bóje, která bude místem obrátky. Tuto bóji představoval Keny, Bimbo převzal službu u akustického majáku u vjezdu do úžiny a Pája převzala starost o start a cíl. Taky jsem musel urychleně dořešit otázku posádky Mobby Dicka - nakonec se mnou jeli Stopař a Amateur. Rákos, který měl také spoustu práce s organizací závodu, řešil stejný problém, ale víc se přitom ohlížel na celkovou hmotnost posádky, což se mu asi vyplatilo.

Po obědě následoval krátký rozbor předpokládaných plavebních poměrů a popis opatření, která jsme pro zajištění bezpečnosti a regulérnosti závodu udělali. Start je stanoven na 14.00 hod. a všichni se urychleně převlékáme a vyrážíme k vodě. U přehrady je zase všechno jinak - viditelnost se poněkud zlepšila, rozhodujeme se startovat klasicky - mezi bójemi. Honem strojím Mobby Dicka - ale ouha musím ještě utíkat na základnu pro kormidlo a pro hlavní otěž. Vyrážím na vodu těsně před startem. A naprosto poprvé po změně zaklonění stěžně, které jsem udělal v neděli.



Podrobný popis Modré vlajky.

Start řídí z naší lodi Amateur. Přesto, že se jedná o prvek velmi nestandardní, start se vskutku podařil. Všechny lodě vyrážejí s větrem v zádech směrem ke Kenyho akustické bóji. Na začátku je na trati děsná strkanice - prakticky všech dvacet lodí odstartovalo opravdu vydařeně a drží se v jednom chumlu až za úžinu. Za úžinou už začíná trošku víc foukat a plocha, po které je možno plout se dost rozšiřuje. Navíc i viditelnost se kupodivu spíš zlepšuje, a tak se lodi poněkud rozjíždějí z toho chumlu. Nejlépe svědčí zadní vítr Knarovi na Flautě, za ním se hrne Rákosův létající holanďan. Můj Mobby Dick se v této fázi závodu propadá až asi na páté nebo šesté místo. Když mě předjel i Vitamín na své Lízuli, začal jsem toho mít díky jeho uštěpačným poznámkám dost. Rychle jsem přehlédl možnosti větru i ideálního kursu a nakázal Stopařovi a Amateurovi roztáhnout plachty na motýlka. Vtipně jsem se zařadil za Lízuli a už jsem viděl, jak ji nejdřív splaskla plachta a pak jsme ji svižně dojeli. Netrvalo dlouho a pluli jsme na druhém místě. Dokonce i náskok Flauty se nějak začal tenčit. Obrat na bóji se nám vyloženě povedl. Na Flautu jsme získali poměrně dost cenných metrů, ale stále plujeme jako druzí. Kousek za námi točí Rákos a za ním je větší mezera. Rychle začínáme stoupat zpátky do cíle. Zvolili jsme velmi podobnou trať jako Knar. Rákos jede poměrně dost jinudy. Při každém obratu se potkáváme s Flautou. V okamžiku setkání míváme obvykle ráhno nalevo a stále se Flautě přibližujeme. Po asi pěti obratech už je jasné, že to tentokrát Flauta, plující na pravoboku, před námi nestihne a bude muset uhnout - to ji stojí cenné metry a rychlost a od této chvíle nás už nepředjede. Mezitím vidím, jak nás zpovzdálí míjí Rákosův holanďan - opět se potvrzuje, že když se dva perou, třetí se klidně může smát. Na první pozici jsme vydrželi skutečně jenom chviličku. Za chvíli tu už bude úžina. V tomto větru bývá velice záludná. Ten pruh, ve kterém alespoň trošku fouká, je nutno využívat co nejlépe. To se nám docela daří. Dokonce si troufám říci, že do bezvětrného místečka jsme prakticky vůbec nezapluli. A navíc se nám podařilo se vyvézt z úžiny na takovém jemném poryvu, který nás vytáhl až za Oheb. Tuto část trati jsme projeli opravdu perfektně a na Rákose jsme se opět celkem těsně dotáhli. Nyní nás čeká jenom závěrečné stoupání k cílové čáře. V okamžiku předpokládaného posledního obratu před cílem mám dokonce pocit, že jestliže nám nepřestane foukat, máme podstatně lepší pozici a nejspíš vyhrajeme. To jsem si ale pomyslet neměl. Hned chvilinku na to se vítr protivně stočil - okamžitě musíme do dalšího obratu a ztrácíme tak tu skvělou pozici. Rozdíl v cíli je pak kolem dvou délek lodi. Na třetím místě potom s větším odstupem doplouvá Chroust na svém CZ-Vertex speciálu. Čtvrtá je v cíli Knarova Flauta, která je zároveň nejrychlejší oplachtěnou pramicí.

Po večeři a večerním nástupu ještě musíme se Stopařem honem dát dohromady výsledky a napsat diplomy. Ještě si stačíme chvíli posedět se Saddámem a už se nám chce zase spát. Večer se zdá, že se mlha protrhala a je docela solidní zima.



   

Zahájení SKARE 01.

Úterní ráno - podobá se těm předchozím jako vejce vejci - zase je mlha. Při ranním nástupu vyhlašuji výsledky. Vzhledem k počasí vzdáváme možnost si ještě dnes zajezdit a hned po nástupu začínáme uklízet. Ukazuje se, že dopravit holanďana na manipuláku na základnu není zase o tolik jednodušší, než ho jenom nést. Přeci jenom váží mizera poměrně dost. Přespolní se pomalu rozjíždějí domů. S blížícím se polednem se mlha, jakoby věděla, že teď už určitě nikdo na vodu nepůjde, rozpouští. Rákos ještě vytahuje sekačku a začíná objíždět ty nejzarostlejší části pozemku. Po obědě odjíždím se Stopařem do Pardubic, abych ho svěřil do péče českých drah. A to je snad opravdu všechno.

převzáno z materiálů HKVS