MAXI BEROUNKA


A je to tady - pátek 5.5. - loděnice v Podolí. Nedočkavci jsou tu už od půl čtvrté, ve čtyři to vypuká - dobalování a třídění bagáže, poslední úpravy vleku, kde dotahujeme uzlíky, aby nám po cestě devítky příliš nehopsaly. Úderem páté rozdělujeme posádky a zanedlouho se ve vratech objeví kulatý modrobílý Rudobus. Svižně připojujeme vlek za autobus, do jeho interiéru pak stěhujeme naše nádobíčko - pádla, vesty, loďáky, rošt, pilu, sekyrku, kastroly a kastrůlky - prostě vše, co budeme na Maxi Berounce opravdu potřebovat. No, a pak Ruda otáčí klíčkem, autobus vyjíždí z bran naší loděnice a vydává se do pražské dopravní džungle. Nutno říci, že Ruda obstál se ctí, estakádou Barrandovského mostu se prosmýkl jako mrštná lasička a už jsme si to uháněli po dálnici na Plzeň. Při sjezdu z dálnice v obci Kyšice však registrujeme klesající rychlost Rudobusu, neklamnou známku toho, že není vše OK. Děláme tedy neplánovanou přestávku na návsi v Dýšině, zatímco Ruda s Blechou a Vilíkem se vrhají do tajuplných útrob Rudobusu, my zkoušíme házení létajícího talíře pod obrovitou májkou. Po chvíli je vše spraveno, projedeme ještě Chrástem a silnice začíná klesat do údolí. A co se nachází na dně údolí? Ano, B je správně, teče tam Berounka.
Berounka pod Dolanským mostem, ta nás lákala ihned po vystoupení z autobusu. A tak zatímco si někteří mysleli, že vzhledem k pokročilé hodině rozbalíme stany na zdejším tábořišti, urychleně jsme uvázali dračáky ke kování a šup s devítkami na vodu. Nadešel tedy slavnostní okamžik Maxi Berounky - z tábořiště vyplouvají devítikánoe. První vyráží Pardon, pro svou černou barvu bortu nazýván otrokářská loď, na palubě se zkušeným říčním (možná i mořským) vlkem Blechou, členkami posádky byly Bambula, Fikuska, Svatka a Šmudla. Tato dívčí posádka ihned získala náš obdiv a říkali jsme jim Amazonky. V těsném závěsu vyjíždí zelená - Uragán - se Zrzkou, člunařem Bobrem a s mariňáky Fikusem, Martinem a Vojtou. Jako třetí bude bojovat s vlnami Berounky dvojková posádka žlutého Vánku, vedená Syslem, na přídi asistovali Mikro, Honzík a Muflon. Nesmíme zapomenout na velké na této lodi, na Táborníka a Lubu. Konvoj šánovských devítek na expedici Maxi Berounka uzavírala červená loď Hurikán, na které se vezli Žirafa, Honza, Pavel, Veverčák a Vilík. Mocným Ahoj se loučíme s táborníky zpod Dolanského mostu a s kilometrem 125. Berounka docela teče, ukrajovali jsme tedy první kilometry, ptáci přestali zpívat a soumrak se lehce snášel nad vodu a s ním i roje malých mušek a komárů - ať žije R……T. Sjeli jsme první peřejnatý jízek, ale druhý - Valentovský na km 119 - nás už zastavil. Bude se totiž muset přetáhnout a to si necháme až na ráno. Údolí Berounky rychle pohltila tma, stavíme stany už za tmy, ale to nevadí, jelikož někteří to umíme téměř poslepu a nováčkům, těm ochotně pomáháme.
Stanové městečko na břehu Staré řeky Nejoriginálněji to však vyřešili vedoucí, postavili si velký stan a nakonec spali všichni venku pod širákem. Většina tedy urychleně ulehla, pouze ze Syslova stanu se ozývaly intelektuálně laděné otázky, kdy se dostal Napoleon k moci, proč v Čechách vládli Jagellonci či jak se jmenuje hlavní město vzdáleného Nigeru.


Sobota 6.5.

Beru to trochu jinudy ...Spíme za zdí hospodářské budovy mlýna a ranní sluníčko, hned jak proťalo mocný mlžný opar nad řekou, budí spáče ještě zachumlané ve svých spacácích. Pořádně si protíráme očka, abychom dobře viděli, neb nás čeká celých 10 (slovy deset) jezů! Nasedáme do lodí, přejíždíme na druhý břeh a radíme se, jak překonat Valentovský jez. Rozhodli jsme se pro variantu singlového jezdce na kormidle, který přijede se svou bárkou ke koruně jezu, hodí pomocnému asistentu stojícímu doslova na hraně lano, které bude brzdit loď při sjezdu po spádové desce, dole ještě bude stát další asistent, který zabrání nájezdu do šutrů v zákrutě. Inu, vše rozmyšleno, jde se na věc. Někteří kormidelníci, nebudeme jmenovat, že Sysle, pojali překonání jezu jako skok ze skokanského můstku, a tak nedbaje pokynů se jako Šípková Růženka blížili k hraně jezu a pak překvapeně žasli, jak málem i devítka dokáže sko/n/čit na buben. Jiní si počínali lépe, i když asistent měl co dělat, aby se k lanu na zádi dostal, což dokládá fotka doprovázející toto povídání. Řeka dále teče téměř liduprázdnou krajinou, skoro tří metrový vyschlý megajez Darová překonáváme přenášením, náš expert na rybolov Fikus pod jezem našel množství škebliček, jako u moře. Okolí Berounky v tomto kraji je vskutku takřka pusté, dokladeHREF="./00/REF="./00/ jsou i chybějící mosty, které jsou v okolí Darové nahrazeny přívozem, jeden takový s naloženou Oktávkou projel těsně za námi. Pod Kačeřovem si každá posádka vybrala dva odvážlivce, kteří se propletli s devítkou mezi kameny pod jezem. Ještě následuje jez u Žíkovského mlýna a vpravo lze již zaznamenat siluetu věže hradu Libštejn. Přistáváme nad jezem a spěcháme vzhůru na kopec, abychom se mohli pustit do průzkumu této rozlehlé zříceniny. Po návratu k lodím Zrzka operativně To bude bašta :-)) rozbaluje plachtu a za pomoci malých i velkých připravuje pomazánku na oběd. Pořádně jsme se nadlábli, obešli ošklivý panelový jez pod Libštejnem a pokračovali hlubokým údolím se 2 jezy až k zřícenině Krašov. Tento hrad opravuje parta nadšenců, nabízejí i spaní za čtyři kačky v tajuplných prostorách hradu, ale my vodáci ještě spát nechceme, sbíháme zpět dolů k řece a těšíme se na další dobrodružství v peřejích Berounky. Po dvou vysokých jezech dojíždíme po 38 kilometrech plavby do kempu ve Zvíkovci. Ano, nyní se nalézáme na km 81, celých 38 kiláků si každý poctivě odpádloval, tomu říkám výkon. Sestavujeme rošt, dochází na škrábání brambor a vaříme naší první společnou večeři. Kdo by čekal, že po tak akční plavbě a po chutné večeři zalezeme do stanů, ten se tedy plete. Fikuska cestou na umývárnu totiž potkala koně, domluvila se s jeho pečovatelkou a usedla do sedla statného valacha. Nohy zasunula do třmenů a s noblesou sobě vlastní pobídla koníka, aby vyrazil na trasu bufet - záchody - bufet - kontejner - bufet.Večerní ohníček Po absolvování této romantické trasy Fikuska úplně zářila, a tak podnítila zájem nás ostatních. Postupně tedy osedlali koníka zkušená Šmudla, Svatka, Mikro, Žirafa, Táborník a Honza. Musím prásknout, že Žirafa a Mikro si odpustili noční zajížďku ke kontejneru, inu nejlepší pohled na svět je sice z výšky či sedla koně, nicméně jde také o to, na co… Projížďky se odehrávaly za mohutného pozorování všelijakých pánů z bufetu, kteří se podivovali, proč ten velký pes se motá tam a zpátky. Po hipologické odbočce následovala u rozdělaného ohně odbočka muzikologická, Táborník se Zrzkou měli parádně naladěny kytary a Fikuska zpívala jak o život. Je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, takže dobrou…

Neděle 7.5.

Nedělní pohoda Po ranní hodince hygieny, baštění a balení, odplouvají naše devítky dále po proudu dravé Berounky. Hned na prvním jezu se borcům z červené lodě (již bez Vilíka, který přesedlal na zelenou už v sobotu) podařilo vyrobit škrábanec, který se rychle proměnil v díru, kterou prosakovala voda, pramínky vody vtékaly do Hurikána, který začínal připomínat Titanic (až na malý detail, že nikde v nejbližším okolí nebyly žádné ledovce, ty by stejně v té horůčavě roztály). Polovina posádky byla vždy po 200 metrech zaměstnána vybíráním vody, v těchto okamžicích se projevila kvalita vodotěsných loďáků. Zastavujeme tedy u jezu Čilá, vytahujeme Hurikána na souš a věnujeme se zhodnocení rozsahu škod. Bleška konstatuje, že Akutol a pár náplastí to spraví, a tak spolu se Zrzkou zahajují opravu ve velice provizorních podmínkách. Ostatní se vydávají na průzkum údolí Zbirožského potoka, podle moudrých knih se zde mají nalézat bájná Skryjská jezírka. Po 500 metrech narážíme na tůňku plnou pulců, cesta překračuje potok z jedné strany na druhou, někdo přechází po lávce, ten, kdo si chce osvěžit nožky, probíhá přímo potokem. V chatové osadě nás místních končin dobře znalý pán informuje, že v jezírku žije krokodýl, ať si dáme pozor. Plní napětí procházíme stezkou mezi lesními školkami, z plazů se zde však nanejvýš vyskytuje slepýš! Nalepeni na skálu, vysoko nad potokem, prolézáme k jezírku. Prozkoumáváme i vodopád, Fikuska dostává další neotřelý nápad. Prý se svlékne do plavek a půjde slídit ve skalních zátokách jezírka, jestli se tam náhodou neukrývá obávaný krokodýl. Jak pravila, tak i učinila, jelikož vedoucí posoudili bezpečnostní rizika a po důkladné analýze konstatovali, že pravděpodobnost výskytu krokodýla v této lokalitě je nulová a že onen pán musel být obětí jistého informačního šumu (podle chemiků z naší expedice byl pán postižen zhoubným virem skupiny -COOH). Po báječném osvěžení jsme se vrátili k jezu, kde jsme s Bleškou probrali možnosti jeho zdolání. Na rozdíl od prvního dne si zde všichni počínali velice profesionálně, a tak okolo se opalující občané snad mohli i zatleskat. A vlastně - došlo k důležité změně: Amazonky s Blechou přešly bez bagáže do Hurikána, v čele konvoje pokračoval Pardon, tentokrát s novou posádkou - jinochy Honzou, Pavlem, Veverčákem a Žirafou.
Lovci krokodýlaNásledovala prohlídku hradu Týřov a pak jsme již vpluli do romantického kraje Oty Pavla, projeli jsme jezem a utábořili se na louce pod Branovem, na kilometru 66. Bleskurychle jsme vztyčili naše áčka a iglu, jedni si šli zadovádět do jezu, druzí se vydali na pátrání po dřevu, kluci z jednoho uhlíku rozdělali oheň a asi po hoďce jsme si pochutnali na večeři typu "co dům (spíše loďák) dal" - tedy polévka s masovými knedlíčky, se špagetami, sýrem a salámem. Hlad byl velký, a tak na dně hrnce nezůstala ani nudlička. Posilněni dobrou večeří jsme se vrhli do zápasu v talířandě (for English readers - freeze bee), všichni opravdu poletovali po hřišti jako včeličky, talíř létal perfektně, nakonec vyhrálo Táborníkovo družstvo, které svou hru založilo na jednom dlouhém hodu s výkřikem "Mikro, Fikusi, chytejte".

Pondělí 8.5.

Devítka se vznáší Probouzíme se do zamračeného rána, avšak před snídaní již probleskují oblohou sluneční paprsky. Ke snídani jsme měli energetickou porridge, každý si mohl dosypat dle libosti kakao, skořici či marmeládu (to si na tý vodě žijem, co!), devítky jsme dali na vodu a naložili je. Na otrokářskou loď se vrátily Amazonky, a tak jsme pokračovali v původním pořadí. Po třech kilometrech již slyšíme hukot roztockého jezu, Bleška se Syslem si vzali na starost přehazování prázdných devítek přes jez. Podpluli jsme železniční most trati Rakovník - Beroun, na červené lodi jsme se vsadili, kolik vlaků projede od té chvíle až do Nižbora kolem nás, jelikož železniční násep doprovází řeku právě až do Nižbora. Sázky uzavřeny - Pavel 3 vlaky, Žirafa 4, Honza 5 a Veverčák (optimista) 6. Berounka vtéká do úzkého údolí, často zatáčí, jsou tu samé peřejky. Zrzka za jízdy na Uragánu připravuje oběd, dělá pomazánku, krájí a maže chleby. Pod Zbečnem se všechny lodě spojují do jednoho velkého katamaránu a začínáme hodovat. V Račicích starší pán ze břehu srovnává jízdu Vánku a Hurikánu, prý si takto Hurikán nepředstavuje, a tak mu předvádíme tu pravou smršť.
Za Žloukovicemi se ve Veverčákově hlavě rodí úžasná myšlenka - již nebudeme stříkat vodu pouze na Vánek či Uragán, ale doženeme Pardona, kterého jsme celou plavbu vídávali z uctivé vzdálenosti, abychom mohli Amazonky pořádně zkropit. Kilometr 46 je nám svědkem, k nic netušící lodi Pardon zleva postupuje Hurikán, zprava pak Uragán a Vánek. Když se ty 3 devítky dostaly na úroveň Pardona, Bleška už čul nějakou zradu, ale pozdě bycha honit, posádka Pardonu se již nevzpamatovala z rychlého nájezdu a takřka nepřipravena musela čelit palbě. Pádla všech tří lodí posílala proudy vody na bezmocnou černou loď, ještě bezmocnější členky posádky se pokoušely klást odpor, ovšem marně, Veverčákův plán slavil bezbřehý úspěch!
Zbylé 3 kilometry do cíle trávily posádky našich devítek vyloženě po svém. Na Pardonu probíhalo vysušování a převlékání do suchého (to byste nečekali, že!?), posádka Uragánu se rozhodla otočit pádla a jet na hlavice, Vánek se opičil (Sysel se snažil i korHREF="./00/RC="./00/idlovat hlavicí), Hurikán se také opičil, ale ne dlouho, už se na tu opičárnu totiž nemohl dívat, a tak kluci otočili loď a jeli pozadu. Po 82 kilometrech strávených tři a půl dne na vodě jsme na skále spatřili zámek Nižbor. Vánek chtěl majestátně vjet do cílového přístavu na km 43, všichni členové posádky krásně učebnicově zvedli a natáhli paže, připraveni k záběru, ovšem okamžitě po povelu "Vpřed!" následovalo chrrr a najetí na mělčinu…
Ihned po vystoupení z lodi vjel do nádraží pátý vlak, zbytek odpoledne jsme věnovali talířandě, někteří zvládli i předvést, co dokážou, aby získali podpis do hvězd. Kolem páté přijel Rudobus, řidič z Rudovy stáje pořádně šlápnul na pedál a vydal se zpět do Podolí. Autobus uháněl šílenou tryskovou rychlostí silničkami Českého Krasu, na tachometru stále nula, a tak abychom to stihli nějak zakončit, rozhodli jsme se pro sladkou tečku ve formě Disko sušenek do čtveřice, posádka Hurikánu zvlášť kvitovala slanou tečku ve formě chipsů. Po šesté jsme dojeli do loděnice, expedici po Maxi Berounce jsme zakončili slavnostním nástupem, kde všichni obdrželi za skvělé výkony jeden zlatý knoflík.

AHÓÓÓJ