Vzpomínky Kidd

Naše vzpomínky či odkazy na fotografie a další materiály
Kidd
PříspěvkyCOLON 51
RegistrovánCOLON úte bře 03, 2009 17:06
BydlištěCOLON Modřany
CONTACTCOLON

Vzpomínky Kidd

Příspěvekod Kidd » čtv bře 05, 2009 18:00

Šán to je krajina mých snů , představ, plná mýtů, vzpomínek a tužeb, které se proplétají s prožitou realitou a s tím co už za realitu považuju, přesto že se to možná ani nestalo. Je to moje dětství a dospívání, je to vůně, které mi vždy připomene něco krásného. Rozhodující zážitky svého života jsem prožil v oddlíle a většinou právě na ostrově. Za život jsem získal dost kamarádů, ale nejpevnější přátelství vždy nějak ostrovem prošla. Tady jsem poznal krásu vítězství i bolest prohry,pocit vyjímečnosti i týmovou práci, touhu, která tě dožene až za hranici o níž si myslíš že ji nedokážeš překročit, poprvé jsem tu zažil pocit moci a ovládání druhých i svíravý strach o mně svěřené bytosti, poprvé jsem zažil hrůzu, že teď umírám, napsal jsem tu první báseň , tady jsem poprvé proseděl noc u ohně, poprvé jsem se tu líbal , poprvé cítil hlubokou bolest ze ztráty blízkého a důležitého člověka. To všechno a mnohem víc se mi se slovem Šán spojuje.

Kidd
PříspěvkyCOLON 51
RegistrovánCOLON úte bře 03, 2009 17:06
BydlištěCOLON Modřany
CONTACTCOLON

Příspěvekod Kidd » čtv bře 12, 2009 10:04

Lovím v mysli významné obličeje mého šánovského života. Na koho jsem si vzpomněl?
Na Hobbyho který si s náma hrál , učil nás písničky a bylo cítit, že žije pro nás a s námi
Samozřejmě na bráchu Žluťáka.
Na Filipa ,který se z tlustého chlapečka vypracoval na jednoho z nejlepších shybovačů schopného lézt lano bez přírazu.
Na Jirku Svobodu, který mi dlouho připadal nepřístupný, od kterého jsem ale dostal svůj první klobouk a který mne po postavení kamen učil je opravovat a byl nešťastný, že ztrácí zaškoleného kamnáře, když jsem v devadesátých přestal na tábory jezdit .
Na Milijardu který mi vždycky pomohl rozřešit jakýkoliv problém.
Na Vlčáka, nějak mi přirostl k srdci na prvním táboře, možná proto, že byl i jako vedoucí ochoten zabývat se malým klukem. Pamatuju si hlavně jak jsem se s ním pral a jak mne hodil do vody.
Na Tomajdu a Ruchiho, se kterými jsem toho zažil tolik, od toulek a rošťáren na Pražském hradě cestou z klubovny na Břevnově, po radosti i spory na táborech, v rolích člunaře instruktora i vedoucího.
Na Jirku Plačka, který mi zachránil život, když jsem se topil a který musel z nějakého důvodu z tábora odjet.
Va Vochechuleho a jeho Vochechovy povídačky při kterých jsem se svíjel smíchy, i když už nevim o čem byly.
Na komika Breberu
Na Sisiho a jeho Helenku Fibingerovou při poseidonkách.
Na Machra co se objevil a na svém prvním táboře, vymyslel špalík, vyhrál Poseidony a vůbec co se dalo a hned na tom prvním táboře dostal černýho Šána. S Machrem jsme si stejně pomalovali pádla, a vůbec zažili toho strašně moc ve skupině i mimo ní.
Na Méďu , kterej po nějaký chvíli dokázal zahrát na jakýkoliv nástroj co se mu dostal do ruky, od kytary po táborovou trubku a kterej se dokázal naučit všechno, co mně nešlo.
Pasmola, kterej šplhal svislý lano bez přírazu, nezkazil žádnou legraci, byť někdy byla drsná.
Na Balvana, který povýšil šánovskou kuchyň na scénu kde se nejen vaří, ale odehrává představení a výdejní okýnko polepil různými hláškami.
Na Karpíka, kterého si pamatuju jen při neuvěřitelně bláznivých akcích, třeba jak se snažil baterkou oslnit kormidelníka tlačáku, nebo na jeho krematorium chrostíků.
Na Tyčku, který dokázal promluvit úplně s každým. A každýho ukecat.
Na Dicka, který byl můj vzor při budování image tvrďáka.
Na Honzu Brože drsného jinak, a to tak že mne to někdy štvalo.
Na Lucku která vždycky nějak dokázala, že jsem udělal i to, co jsem dělat nechtěl
Na Moniku, který jsem jako pomocný zdravotník nosil na výlety lékárničku, z výletů růže a trávil s ní spousty času na marodce.
Na Bráchu, kterého si neumím představit bez širokého úsměvu
Na Vilíka a jeho nezapomenutelné překlady poseidonské posunčiny
Na Zrzku, Bejbinu a Teu, které byly v průběhu let takovým ženským koutkem v jinak drsném táborovém světě, kde jsem si mohl vylít srdce.
Na Káču kterou jsem vezl při její první nováčkovské plavbě, se kterou jsem spolu s Filipem prolézal smíchovský most při cestách ze schůzek a které jsem se přesto styděl dát na narozeniny pusu.
Na Majkla No nestane se často aby člověk měl v oddíle fanouška
Na Dana Fenyka a Jirku Beneše, se kterýma jsem toho taky hodně prožil
Naposledy upravil 2 dne Kidd, celkově upraveno 0

Kidd
PříspěvkyCOLON 51
RegistrovánCOLON úte bře 03, 2009 17:06
BydlištěCOLON Modřany
CONTACTCOLON

Příspěvekod Kidd » sob bře 28, 2009 17:48

Tak mě při koukání na fotky napadly další příhody.
Jednou po příjezdu hospodáře nebylo mléko uklizené do sklípku a tak Profesor, který měl jako vedoucí službu, přikázal dvěma maníkům: dejte to mléko do proudu. (aby se vychladilo).
Po chvíli se vrátili maníci s prořezanými pytlíky. A co máme udělat s těma pytlíkama?

Když se jako CTH hráli alfalfani. Děcka špatně vyluštili zprávu a místo 2 m severně od nohy stolu v přístavišti začali kopat 2 cm od nohy. Na nesmělé otázky vedoucích, mají li to dobře vyluštěné, odpovídali sebevědomě že ano teprve, když se stůl začal povážlivě naklánět, nechali toho a znovu zkoušeli zprávu přeluštit.

Na prvních táborech jsem byl velice často pořezanej, jednou dokonce synchroně se Žluťákem.
Vyjeli jsme na nějakou plavbu, a náš člunař Tomajda byl naštvanej , že se zafačovanýma rukama nemůžeme pádlovat. My si ho ještě začali dobírat, že když se s ním nemůžeme prát, že ho sfoukneme do vody, Tomajda se tam nějak nešikovně ošil, snad nás chtěl vzít hlavicí a mocné záběry posádky mu podrazily nohy, zkrátka při tom našem fouknutí opravdu skončil ve vodě.

Když jela Rybka poprvé kolíka, vrátila se s tím, že jsou tam ufoni. Mohl zato pach nafty z bagru komatsu a velký vany na písek zaparkovaný na špičce ostrova.

Rybka vůbec byla dobrá, když jsem s ní hlídal, protože odmítala hlídat sama, z jejích řečí jsem se začal bát i já.

Při alfanech měly děti vyjet po určitém intervalu za svým vedoucím, který musel uvařit čaj a zamaskovat ohniště. Někteří to měli těžké, protože vedoucí měl spoustu času zamaskovat ohniště tak, že ho ani sám nenašel, zatímco třeba Luboška chytli ve chvíli, kdy se pokoušel rozdělat oheń.

Jednou nás při oregonský stezce. (mimochodem ten termín jsme převzali v r. 1990 od karatistů) nás odvezli se zavázanýma očima kamsi do pole a my měli dojít do rozednění do tábora. Celkem logicky jsme si počkali, kterým směrem bude odjíždět ARO který nás přivezlo, jenže jsme usoudili, že nás Ríša che splést a schválně odjíždí na druhou stranu, než kam bychom měli jít. Byl to závěr zcela mylný, brodili jsme se mokrým polem, došli jsme k lesu a lesem až někam k Olešku, než jsme pochopili, kde jsme a že opravdu musíme jít na druhou stranu.

Zkušenost z oregonské stezky z druhé strany jsem udělal s Pasmolem. Chtěli jsme také vysadit instruktory někde na poli, ale ARO nám zapadlo do kolejí po traktoru, až si sedlo břichem. Nutili jsme tehdy instruktory se zavázanýma očima tlačit auto ven z rygolu. Bylo to jak z grotesky, v bahně a většina slepá, nakonec jsme to ale dokázali. Jen myslím ,že na nás byli ti zavázaní trošku naštvaný.

Taky si vzpomínám na cestu z jednoho pochodu hladu. Šli jsme z Řípu a skupinka ve které si vzpomenu jen na Míru Čecha se odpojila. Myslel jsem , že nemůžeme nedojít, ale ještě před Floridou jsme se octli sevření na jedné straně kopřivami, na druhé řekou. Rozhodli jsme se jít řekou. Na tuhle cestu nemohu zapomenout. Málem jsem přišel o boty v bahně. Pak jsem boty svázal kolem krku a šel jsem bos. Někde bylo po kolena bahna a po pás vody, někdy bylo bahna ještě víc, těch pár kilometrů bylo neuvěřitelně dlouhých, ale pamatuju si že jsme se celou dobu jen smáli.

Kidd
PříspěvkyCOLON 51
RegistrovánCOLON úte bře 03, 2009 17:06
BydlištěCOLON Modřany
CONTACTCOLON

týpko

Příspěvekod Kidd » pát dub 17, 2009 9:13

V letech 1990-1992 stálo na špičce ostrova za přístavištěm pětimetrové týpko. Chtěl jsem aby se stalo místem, kde se můj oddíl sejde, když bude volno, fungovala tam nástěnka,kde jsme měli oddílové hodnocení, kde bylo napsané kde jsou ranní sbíračky, které jsme měli místo rozcvičky. (sbíračky překvapivě u většiny fungovaly a probuzená oblečená děcka s druhým troubením vybíhala ze stanů sbírat korálky za bodíky) ale snad kvůli odlehlosti se tam scházeli spíš ti, kteří se chtěli zašít a centrem oddílového života bylo náměstíčko. Měli jsme tam jen pár oddílových programů, a pár stínů se tam připlížilo večer. Přesto a nebo právě proto myslím, že se najdou lidi, kteří na týpko maj hezký vzpomínky.

Sluníčko
PříspěvkyCOLON 15
RegistrovánCOLON úte kvě 27, 2008 14:55
BydlištěCOLON Praha 8 - Karlín
CONTACTCOLON

Příspěvekod Sluníčko » sob kvě 23, 2009 8:24

nejsem si jistý, ale možná že mám někde ještě i to týpko. a pokud ano, tak hodně prožrané od myší a plísně. podívám se.


Zpět na

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: 2 a 0 návštevníků

cron