Vzpomínky od Pavly Benešové, dnes Duškové

Naše vzpomínky či odkazy na fotografie a další materiály
Uživatelský avatar
hoblik
PříspěvkyCOLON 98
RegistrovánCOLON pát bře 23, 2007 15:39

Vzpomínky od Pavly Benešové, dnes Duškové

Příspěvekod hoblik » ned úno 01, 2009 16:52

Šán – slíbila jsem Ivě, že se pokusím něco napsat – čas je můj nepřítel, ale po přečtení jejího vzpomínání, které mi dostalo do rukou – vlastně do počítače, mi to nedá, abych to aspoň nezkusila. Vím že Iva chtěla vzpomínky na Čibuka a tradice – moje vzpomínky se ale ubírají jiným směrem…
 
Do oddílu jsem přišla stejně s Ivou, byly jsme stejně staré (dělilo nás 14dní), patřily jsme do velkého náboru, který Patron udělal v roce 1973, kdy se rozhodl zkusit i dívčí oddíl. Já v té době zrovna „skončila se sportem“ (na gymnastiku jsem byla přerostlá, na basket jsem měla křehké kosti a plavání nešlo skloubit s jazykovkou) a tak jsem se s vervou vrhla do oddílového života – po sportovní průpravě jsem hravě obsadila v dívčí konkurenci levého háčka, ze kterého už byl jen krůček na kotrč a mezi „instruktory“ - Tarzana, Sixiho, Miliardu, Jožku a Hnidu. Tenkrát byl 1. turnus tábora na Šánu jen pro kmenové členy a 2. turnus obsadili s plnou parádou samí nováčči. Zvládla jsem ještě dva tábory, ale pak jsem byla vybrána do sportovního oddílu veslování a sportovní duch zvítězil – vrcholový sport s oddílem skloubit nešlo (ve středu po závodech jsem s taškou na rameni plavala z veslařského ostrova na Cindu), ale Šán zůstal mou srdeční záležitostí na celý život.
 
Když jsem přišla do oddílu, vysvětlili nám, že Šán je název ostrova u Roudnice – tento název vznikl obráceným přečtením slova náš, je součástí souostroví Ešan tj naše, kam patří ještě Án a En, který je velký a malý.
 
V „mé“ době ještě neběžely celotáborovky, asi to bylo dáno dobou – učili jsme se vpravo v bok, pochodovat a plnili Plameny a Cesty popř. ještě Mladého turistu, neznali jsme ještě ani Poseidonky. Nevím, zda si ještě někdo vzpomene, jak Patron neměl rád jakékoliv míčové hry – míč na táboře? Ani náhodou – Větroplach ho schovával celý tábor v pytli pod postelí. Zato Hvězdy si pamatuji až moc dobře – splnila jsem všechny body – chyběl mi jediný: veslování s anglickými vesly J - Patron tehdy prohlásil, že se to nikdy nenaučím. Po letech jsem na ostrov dorazila na dětském skifu, který jsem si přivezla na střeše auta, a snažila se naučit veslovat i některé z Vás.
 
Amulety mám jen z táborů, kam jsem dorazila na návštěvu - v mé éře ještě nebyly. Zlaté knoflíky za ujetých 100km jsem na košili taky nikdy nedosbírala – při množství kilometrů se to odbývalo zlatými prýmky za 1000km a tak na košili zůstala většina těch bílých…Vzpomínám na báječnou zábavu mytí pramic – všichni do plavek, podlážky nechat na břehu hurá do laguny a pramici několikrát obrátit dokola – pak umýt podlážky a pramici vylít.
 
Nevím, zda je ještě v kurzu naučit se pádlovat proti břehu – na pramicích to fungovalo a pro začátečníky to asi nebylo úplně k ničemu. Kdo na lodi zlobil a nepádloval, byl vysazen a šel kus po břehu – nejdřív sám, při opětovném trestu s pádlem a když nepomohlo ani to, prodíral se po břehu i s podlážkou.
 
Kdo si ještě pamatujete, jak jsme s kbelíky pádlovali k remorkérům a škemrali o trochu uhlí do kuchyně? Občas jsme nějaký ten kbelík dostali. Pro vodu se tenkrát jezdilo s velkými 25-litrovými hliníkovými bandaskami od mléka – pro dívčí oddíl to byla makačka ty plné bandy dostat do lodě a na Šán.
 
Vzpomínám i na svůj třetí tábor, kdy jsem jela s nováčky - tenkrát se ještě nejezdilo ve vestách – vyrazili jsme ke Kateřině, tam Patron zavelel navázat pramice za zakotvenou Izabelu a doplavat na břeh – do vody naskákali všichni – na mé lodi byli tři neplavci…chvíli vydrželi na zádech zbytku posádky - pak je naštěstí vylovili do pramice.
 
Vzpomínky jsou ale i na věci, které nebyly tak úplně v souladu s platnými předpisy – večery na Strnadech kdy „jsme táhli na Kazaň“ – parta „starších“ (Los celtos) vzala kytary a šli do patřičné vzdálenosti, aby nevzbudili spáče, noční plavání kolem Šánu, kdy dnešním pohledem parta nezletilců vyrazila po večerce na kosu a plavali dolů po proudu a pak zpátky do přístavu (vzpomínám si na to, jak Igor nad hlavou ždímal plavky, že už se mu namočily…), ale i na oficiální zábavu oddílového táboráku – taneční číslo Hnidův „striptýz“ na Krásnou Malajku v podání Plašmuškovy kytary
 
Tábory jsem zvládla po tři léta – všechny tři roky jsem jela za odměnu i na puťák, který byl ještě v roce 1974 na 3 týdny. V tom roce jsem absolvovala s instruktory svoz pramic a týdenní hlídání s výstavbu tábora. V roce 1975 byla spartakiáda a tak na poslední chvíli Patron vymyslel nultý turnus – nikdo z vedoucích tak narychlo nedostal dovolenou, svoz byl v plném obsazení a parta dětí si po dojetí sama budovala tábor – Patron pendloval mezi Prahou, Roudnicí a Hrobci ve svém Trabantíku a my se snažili – větší kluci vozili materiál z Osanu na ostrov (za jídelnu tehdy sloužil vojenský stan a nebylo kde materiál na ostrově „přezimovat“), já vařila a ostatní budovali latríny a stavěli stany. Vzpomínám na Smutňu, který flegmaticky a pomalu přišel, jestli když tam není „starej“ můžu dát 1. pomoc, někdo se mu škrábnul o sekerku – bylo z toho 7 stehů na hlavě – zatloukal kůl a trochu víc se rozpřáhl…
 
Cest do Roudnického špitálu bylo bezpočet – v nemocnici nás vítali slovy: „To jsou ti, co vždycky všichni mají průjem…“ A to jsem tam jela jako doprovod se středním uchem, blokací zad a výronem v kotníku.
 
Přestože jsem byla na třech táborech (v 75. roce jsem stihla ještě i půlku 2. turnusu) tak na Mississippi jsem nikdy nebyla a na Amazonce jsem byla až na vzpomínkovém táboře před deseti lety…
 
Výlety do džungle mezi dvoumetrové a vyšší kopřivy – není to dětským pohledem – v 73. jsem měla již 175cm a k tomu jsem už moc nepřidala – ty kopřivy dnes tak vysoké nejsou – pamatuji, že Eva Chloupková – kudrnatý malý andílek - chodívala sbírat suché stonky a pak je tajně labužnicky kouřila…
 
Dřív měla každá skupina svůj patronátní závod, který jí občas pomohl – někdy finančně, někdy brigádou. Jak to fungovalo v 90. nevím, ale na naši návštěvu v patronátním závodě – Letiště Praha Ruzyně nezapomenu – prolezli jsme celý objekt (někam se smělo jen po dvou a v absolutní tichosti), viděli jsme jak si zakreslují do průhledných blan počasí i umístění letadel, radary, kde jim poblikávalo na obrazovce blížící se letadlo, ale já mám největší zážitek z hasičské zbrojnice. Tam nás pustili a my prolezli všechna auta, spustili sirény, prohlédli si jejich denní místnost a kdo chtěl, mohl vyzkoušet hasičskou tyč, po které sjíždějí při poplachu do garáží.
 
Starý padlý velký strom po kterém jsme běhali a skákali do hloubky, jehož ducha stále zdravíte a na kterém byla vyřezána skautská lilie, „náš Čibuk“ si pamatuji – o tom mělo být vzpomínání, o které Iva žádala, ale já stejně mám někde zasutou vzpomínku, kterou mi na minulém setkání už někdo vyvracel – tenkrát mi někdo (Karel?,Tarzan?) určitě řekl, že tohle už je nový Čibuk – ten starý totiž téměř shnil a jsem přesvědčená, že jsem s tím dnes už nejasným informátorem byla někde o kus dál v džungli, kde mi byl jakýsi zbytek tmavého kmene ukázán…
 
 





Tak slib jsem splnila – nalož s tím, jak uznáš za vhodné – pokud to budeš chtít použít, dávám Ti plné právo, kterýkoliv odstavec vypustit (a třeba i malou opravu př.osan?)…


Na koho si ještě vzpomenu (když hledáte nejstarší členy):
Z vedoucích té doby Rolf, Racek a Čajka(manželé Čepovi), Ašvenka, Vyzvědač, Neonka, Žanerka, Aster, Štěpa, Kýčera, Bejlomorka , Nova,

Mezi „původní“ členky oddílu patřily ještě Zorka, Marťanka, Beruška, Andrea, Pavlína Slámová, Iva Klimentová

Z ještě starších členů dám dohromady jen pár přezdívek Potápěč, Kmán, Kominíček, Lucifer, Zajda, Žužu, Kopyto, Davy, Minimax, Pavel Šácha, (ne ke všem si ale uvědomím i podobu…)

ale to by si nejvíc asi pamatovala Ašvenka s Karlem, kteří taky patřili k těm ještě starším

Igor
PříspěvkyCOLON 30
RegistrovánCOLON sob led 03, 2009 18:03

Čibu-čibu

Příspěvekod Igor » úte úno 03, 2009 21:48

Dodnes nevím kdo první začal zkracovat jméno dobrého ducha ostrova Šán jen na Čibu, zrovna tak nevím kdo toto jméno začal komolit přidáním písmene k, a vzniklo tak slovo známé, významu jiného. Je pravdou, že všechny tyto varianty oslovení ducha ostrova Čibu-čibu se prolínají napříč desetiletími.
Velký Čibu-čibu je moudrý a mocný. Jsem rád, že chrání náš ostrov.
Igor

vyzvědač
PříspěvkyCOLON 4
RegistrovánCOLON pát kvě 29, 2009 9:04

Čibů-Čibů

Příspěvekod vyzvědač » pát črc 10, 2009 19:43

Čibů-Čibů vlastně vznikl v roce 1969, původně to měl být totem a patronem ostrova.Pak se stává duchem ostrova.Původní duch ostrova sídlil v džungli (v té době to byla skutečná džungle, kde nevedla žádná magistrála).Bylo to docela romantické místo.Okolo všude obrovské kopřivy, křoví,padlé stromy, mokřiny. Pak se vynořil velký strom pod kterým byl čistý a suchý prostor, v bahnité prohlubni malé jezírko u kterého byl starý černý ztrouchnivělý strom.
V noci tento strom světélkoval a kolem bylo ještě plno světlušek. zde byla zakopaná Roverská pamětní listina a ze začátku i Tajemná listina než se přestěhovala pod Čibů-Čibů. Toto místo původně znali jen roveři kteří se tam sházeli. Je zajimavé že tam bylo pár starých schnilých prken a díra která mohla být starou maskovanou zemljankou.Později byla částečně obnovena,ale to je už jiná historie.
Z toho vlastně vznikla pověst o přestěhování Čibů-Čibů.

Standa Ptáček
PříspěvkyCOLON 5
RegistrovánCOLON sob srp 30, 2014 11:13
BydlištěCOLON Hostivice
CONTACTCOLON

Re: Vzpomínky od Pavly Benešové, dnes Duškové

Příspěvekod Standa Ptáček » úte zář 02, 2014 18:40

Lidi žasnu jakou máte paměť jí už si vybavím tak obličeje Milijardy Sixiho Patrona Jiřky Kratochvílový Renaty to si nejsem jistý asi se jmenovala Stará a možná pár dalších jestli si někdo na mě pamatuje jezdili jsme s bráchou Milanem Začínali jsme v loděnici na Slavoji klubovna ve Šlikovce pak stěhování na Císařskou louku ze všeho zbylo pádlo s monogramem a snad u bráchy stará košile s nášivkama všema vyznamenáníma jestli už jí nevyhodil Zdravím všechny pamětníky

Igor
PříspěvkyCOLON 30
RegistrovánCOLON sob led 03, 2009 18:03

Re: Vzpomínky od Pavly Benešové, dnes Duškové

Příspěvekod Igor » úte zář 02, 2014 20:27

Standa Ptáček píšeColonLidi žasnu jakou máte paměť jí už si vybavím tak obličeje Milijardy Sixiho Patrona Jiřky Kratochvílový Renaty to si nejsem jistý asi se jmenovala Stará a možná pár dalších jestli si někdo na mě pamatuje jezdili jsme s bráchou Milanem Začínali jsme v loděnici na Slavoji klubovna ve Šlikovce pak stěhování na Císařskou louku ze všeho zbylo pádlo s monogramem a snad u bráchy stará košile s nášivkama všema vyznamenáníma jestli už jí nevyhodil Zdravím všechny pamětníky


Ahoj Stando,
na Tebe i bráchu si vzpomínám, tvoje paměť je taky dobrá. Přijďte oba 20.9.2014 do loděnice v Podolí.
Igor


Zpět na

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: 1 a 0 návštevníků

cron