Šán - vzpomínky od Bejbiny

Naše vzpomínky či odkazy na fotografie a další materiály
Uživatelský avatar
hoblik
PříspěvkyCOLON 98
RegistrovánCOLON pát bře 23, 2007 15:39

Šán - vzpomínky od Bejbiny

Příspěvekod hoblik » ned pro 14, 2008 12:06

Šán – tři písmena. Člověk neznalý lhostejně pokrčí rameny, Šánovci si ve vteřině promítnou mnohé zážitky a kamarády z ostrova.

Šán - to jsou pro stovky dnes již dospělých lidí vzpomínky na úžasný kout nedaleko Roudnice.

Šán - Náš, podlouhlý úzký ostrov porostlý džunglí topolů, kopřiv a bezinek. Na prvních fotkách ze 60. let jsou topoly o málo větší než stany áčka, v 70. letech nám sloužily jako tyče k lezení, v 80. letech se daly ještě obejmout a fotky dokumentují Lucku a Davida, jak soutěží v Poseidonkách, kdo se déle na kmenu udrží. V 90. letech nás postihla smršť a pár stromů nás zavalilo. Dnes jsme si uvykli velké větry trávit v jídelně a hledáme možnost, jak topoly a buky obnovit.

Šán – ostrov, který v 60. letech vybral Patron jako místo svých skautských táborů. Tehdy v roce 1968 se zde utábořil první oddíl, od roku 1969 zde léto trávila celá skupina, zpočátku Bílý Los, později pionýři 90. PS. Dnes jsme Šánovci.

Šán – to jsou vzpomínky na dny plné her, dobrodružných plaveb a bojovek v lese. Plnili jsme pionýrské Plameny a Cesty, vodácké Hvězdy, získávali šánovská ocenění – Modrý a Černý Šán, člunaře, kormidelníky a lodivody.

Šán – to jsou celotáborové hry. Pod taktovkou Hobbyho jsme vymýšleli náměty her, cestovali časem, doprovázeli Marca Pola, hostili mimozemšťany, luštili klínové písmo. V převlecích pirátů či vědecké expedice jsme děti motivovali ke sportovním výkonům i kamarádskému soutěžení. Dřevěná bleděmodrá bedna, která s námi léta jezdila na Šán coby skříň, byla rekvizitou první celotáborovky Cestování časem. Hobby jako vědecký pracovník navštívil se svým týmem Šánovce, aby je požádal o pomoc. A pak jsme se s pomocí oné bedny přesouvali v čase.

Šán – to jsou amulety. Kožená kolečka, opět nápad Hobbyho, zdobené cancourky. Báli jsme se ve sv. Kateřině, šlapali po „svítící“ hřbitovní cestičce, plazili se úvozem libotenického lesa, mnohokrát jsme vymýšleli strašidelné stezky na Šánu či Ánu. Vloni jsme po dlouhých letech „ Kateřinu“ navštívili. Poté, co kostel mnoho let chátral, se konečně dočkal opravy a my jsme v jeho útrobách navštívili výstavu Historie kraje. A to jsem vzpomínala na úplně první „Amulet“, kdy Hobby vrzal kostelními vraty a já s Vilíkem trávila noc na kazatelně výměnou amuletů. Vzpomínáte na památnou borovici? Její torzo se drží již jen silou vůle, ale poblíž je již vysazena nová.

Šán – to je Hobby. Studnice nápadů, lidový vypravěč, skvělý iniciátor. Kvůli němu jsme sváděli s radostí všelijaké bitvy, trápili se na pochodech hladu, honili se po lese a najížděli desítky vodních kilometrů. Nezkazil žádnou legraci a pro děti byl velkým kamarádem.

Šán – to je i Jirka. Technická vylepšení na Šánu, to byla jeho parketa. Byl duší projektů kuchyně, jídelny, vodovodu i rozvodu teplé vody po ostrově. No, představte si, po mnoha letech, kdy jsme si ešusy i zuby myli v Labi, teče na Šánu voda z kohoutků, máme tu i teplou sprchu! Jirka zajišťoval spoustu projektů - loděnice pod Vyšehradem, přesun do Podolí, stavba nové budovy. A hlavně nové lodě. Během puťáku na Hronu se Jirkové zahleděli do ladných štíhlých lodí. Trvalo to mnoho hodin, než se z kopyta svlékla a ozdobila první „ devítka“. Dnes šánovskou lagunu zdobí již další generace lodí – mezi jiné Vánek, Meluzína, Tajfun, Cyklon, Uragán a další.

Šán – k tomu patří i Án, Malý a Velký En, Amazonka, Mississippi. Důvěrně známá místa. Án má příchuť lehce trpkou – dopolední boj o Modrou stuhu je zároveň výzvou i utrpením a zklamáním. A pokud sednou do lodě Šánovci po 30.ti letech, je to i zdroj legrace. Posádka už musela být jen poloviční. Ani pomyšlení na En není veselé. Byl totiž cílem instruktorských „kolíků“. Kolik z Vás kolík jel? Mě to naštěstí díky Karlovi minulo. Amazonka se dala projet jen za velké vody a na Mississippi jsme počítali mosty, které se nám podařilo podjet. První? Druhý? Třetí?

Šán – za 40 let prošel mnohými změnami. Plátěnou jídelnu, které jsme držely plachtu za deště, vystřídala zděná kuchyně a laminátová jídelna. Původní místo starých kamen je ještě dnes patrné. Ostrov se zúžil, jak jeho břehy ukrajují časté povodně, mnohé stromy ustoupily rozšiřujícímu se táboru, nástupiště bylo nově osázeno břízami. Velká voda v roce 2002 mnohé vzala. Vlastně skoro vše. Kuchyň spadla, lamináty jídelny se omotaly okolo stromů, mnohé stromy byly podemlety, po opadnutí vody jsme měli z ostrova písečnou pláž. Zmizely i kopřivy a bezinky. Břízy odumřely. Vzpomínám, jak jsme hledali s Miliardou nová místa na letní tábory. Ale duch Šánu to nevzdal. A mládí překvapilo. S vervou se pustilo do obnovy Šánu a Miliardovi stouply slzy do očí.

Šán – to je převoz. .--. Kolikrát jsme toto použili, abychom se ze šedi dní dostali do toho vzácně krásného místa uprostřed řeky. Kdo nebyl na Šánu nepochopí, jak se ten malý kousek země mezi Štětím a Lovosicema dokáže zarýt pod nehty. Šán je mimo realitu, člověk ztrácí pojem o čase, prostoru. Fouká tu více než okolo, je tu chladněji než na pevnině. Laguna, Án, kosa, špička, přístav, džungle, latrina, kuchyň, hospo, to je na tři neděle náš svět. A k tomu Komatsu, Písky, Magaljenč, starý kemp, díra.

Šán – to je přístav lodí. Dřevěné pramice, které jsme každý rok pracně a poctivě temovali, vystřídali ladné „ devítky“. To bylo překvapení pro vedoucí, kteří vždy pramice doprovázeli na kánoích. Na devítky prostě neměli, děti jim ujížděly. Kde jsou ty doby, kdy v přístavu parkovaly i čluny – Vega, Merkur aj. Měli jsme na Šánu i kanoepolové kajaky. A Isabelu, hezkou bývalou plachetnici, kotvila u kuchyně a byla zázemím pro Patrona.

Šán – Patron. Ve škole jsem o něm psala slohovou prácí na téma Člověk, kterého si vážím. Mně bylo 15 let, jemu o padesát víc. On vtiskl Šánu styl, duši a život. My jen navazujeme a rozšiřujeme. Vzpomínky na jeho dýňové kompoty, věčné pomazánky a nekonečné noční porady dnes již vyloudí úsměv na tváři. Ale stál na počátku Šánu a patří mu dík.
Šán – Čibu. S trochou melancholie si říkám, kolik dětí by dnes našlo místo, kde ležel ten starý kmen, o kterém se tradovalo, že v něm sídlí dobrý duch ostrova - Čibu. Na začátku každého tábora jsme se k němu vypravili a každý v duchu si vyslovil přání. Bylo to hezké, poetické. Duch ostrova byl všudypřítomný. Stačilo několik let, mnoho povodní a strom zmizel. Rozpadl se. Místo pro Čibu odnesl čas. Kam se přestěhoval náš dobrý duch? Jeden čas sídlil v kmeni dubu, který spadl u nástupiště. Nástupem nové generace, dobře že je, ale tradice nějak zaniká, nedrží se, nemluví se o ní. Už není místo, kam by každý Šánovec na začátku tábor zašel, žádný vedoucí tam svůj oddíl ani nezavede. Dobrou zprávou je, že duch Šánu žije v nás všech a dejme mu čas, aby se usídlil třeba do té krásné lípy, která hrdě a sebevědomě roste na nástupišti.

Šán – to jsou i puťáky do Němec. Santus na Siriusu, instruktoři na člunech s Vjeterky a my nejmladší jsme se trápili s tümmlery. Dnes se jezdí klasika – Ohře, Vltava aj.

Šán – kde jsou jeho začátky? Vznikl snad při úpravě říčního koryta a nazýval se Ostende. Vznikla zde louka pro místní, topoly byl osázen v 6O. letech( místní pan Bruno, s kterým udržujeme dobré sousedské vztahy, se osazování účastnil osobně), kdy se počítalo s jejich dřevem pro papírnu ve Štětí. Pak Patron volil mezi ostrovem na Žernosekách a tímto. Šán se stal Náš.


Napsala Bejbina pro Pygmeje jednoho letního dne na Šánu v roce 2008.


Čibu Čibu je náš pán a s ním celý ostrov ŠÁN!

Uživatelský avatar
Elík
PříspěvkyCOLON 35
RegistrovánCOLON čtv bře 29, 2007 19:34
CONTACTCOLON

Příspěvekod Elík » ned pro 21, 2008 21:37

moc hezky napsaný!

Veverka
PříspěvkyCOLON 15
RegistrovánCOLON ned dub 01, 2007 15:18

Příspěvekod Veverka » čtv pro 25, 2008 20:00

taky mě to dostalo.... :) , moc pěkný

Igor
PříspěvkyCOLON 30
RegistrovánCOLON sob led 03, 2009 18:03

Příspěvekod Igor » čtv led 22, 2009 21:53

Šán- to jsou hlavně vzpomínky na krásně prožité prázdniny.

Šán- to je také spousta dobrých kamarádů.

Šán- to je také zodpovědnost každého za sebe a spolu za všechny.

Těch Šán- máme ve svém srdci mnoho, jsou to krásné střípky pocitů a vzpomínek.
Díky Bejbino za tvoje Šán- a doplňme je o ty svoje...
Igor

Uživatelský avatar
žluťák
PříspěvkyCOLON 30
RegistrovánCOLON stř led 28, 2009 20:39
CONTACTCOLON

Příspěvekod žluťák » stř led 28, 2009 21:43

krásně to naměkčí i nás "drsňáky" jak to tu čtu, ale úplně jsem to všechno viděl jako živý a vzpomínky kroužily hlavou a vybavovaly se mi další a další vzpomínky na krásné chvíle na Šánu. Ono je to hlavně naše dětství a dospívání, spousta her a soutěží, ale i malých či větších lumpáren ale každopádně nádherných zážitků a vzpomínek na hromadu skvělých lidí, který jsem tu potkal


Zpět na

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: 1 a 0 návštevníků

cron