Šán 70. léta

Kdo je kdo a kde je ukryt Čibu?
Iva Urbanová
PříspěvkyCOLON 11
RegistrovánCOLON stř pro 17, 2008 21:29

Šán 70. léta

Příspěvekod Iva Urbanová » ned bře 29, 2009 17:45

Sešli jsme se v příjemné hospůdce. Igor, Pavla, Jiřina, Renata a já. A pak taky gambáč, tonik, česnečka, palačinky. A protože léto se blíží , brzy se řeč stočila na Šán. Všichni bez rozdílu jsou plni vzpomínek, každý vzpomíná na něco trochu jiného, některá jména a události vzbudí nadšení a úžas, jé, no to si taky vzpomínám!!!! Některá jména zapomenuta, některá vyskakují sami od sebe. Třeba takový Tamele. Přezdívka, jméno? Jen Pavla měla jasno – příjmení a pak dodala i jméno. To už je tak dávno!Popíchla jsem Igora, aby sepsal své paměti. Přikývl a poctivě si zapisoval, co nás tak okolo stolu napadlo. Jestli se skutečně o všem rozepíše, bude z toho román.
S Pavlou jsme byly spolu na prvním táboře 1983. Tábor vypadal úplně jinak. Nástupiště bylo na stejném místě jako dnes. Směrem k převozu byly postaveny podkovy stanů. Tenkrát byli chlapci a děvčata drženi zvlášť. Když si toto uspořádání uvědomíte dnes, tak vlastně na dnešním hospo se odehrával celý tábor. I kuchyň byla blíž k přístavu. Dnes tam po ní zbylo jen pár cihel. V pozdější době poblíž bývalé kuchyně stával velký krákorec na kanoe.
A od nástupiště na druhou stranu stála velká podkova otevřená ke stožáru. Holčičí oddíl měl tři posádky, 3x7=21 děvčat. Nevzpomněly jsme si s Pavlou na jméno vedoucí. Člunařem byla Pavla, pak Irena Neumannová a já se stala člunařkou až během tábora. A program? To už nám paměť moc nebere.
Na co si ale vzpomínáme bylo plnění pionýrských odznaků Plameny a Cesty. Plameny pro mladší pionýry, Cesty pro starší. Podobně jako dnes za Hvězdy jsme dostávali za splněné úkoly odznáčky , které jsme si připínali na košili na kapsičku, na druhé kapsičce byl odznáček pionýra. Některé úkoly raději dnes nejmenovat , ty byly poplatny režimu, ale třeba v určování stromů od té doby nemám problém. A naučila jsem se přišívat knoflíky, což se mi hodilo v pozdějších letech, když jsem sbírala zlaté knoflíky za ujeté kilometry. A ještě umět číst v jízdním řádu – to byla užitečná znalost. Kdo z dnešních dětí by zodpovědně určil kdy a kam jet? Jo, dnes je IDOS – to se to pak hledá.
A to neustálé opakování a procvičování mapových značek. Žádná velká hra se bez toho neobešla! Azimut! Ten se dneska na Šánu ještě provozuje. Děti běhaly jen po Šánu od stromu ke stromu a dalo jim to pěkně zabrat. Vzpomínám na jednu akci ( kdy? kde?), kde jsme podle určeného azimutu museli jít několik kilometrů. To číslíčko na buzole nás vedlo polem, vesnicí, mlázím, roštím, přelézali jsme ploty a stále měřili a měřili, abychom se co nejméně odchýlili od určené trasy. Pro všechny případy jsme dostali zapečetěné obálky. Obálky jsme neotevřeli a došly jsme až k řece, což byl náš cíl. A pak už stačilo rozhlédnout se vpravo vlevo, kde je cílový rozhodčí a změřit si metry odchylky. Pravda, někdy to nebyl metr, ani kilometr, ale kilometry. Budu skromná, řeknu jen, že mé posádce se zadařilo.
Zato další hra s azimutem, kterou bych vzpomenula, nebyla tak podařená. Vyjeli jsme ze Šánu po proudu a na určeném břehu jsme vystoupili a začali měřit. A hledat zprávu, kde jsme měli zjistit azimut další naší cestu. Naměřeno, nakrokováno, prohledáno. Nic. Znovu. Naměřit, odkrokovat, prohledat. Nic. Znova, třeba jsme to změřili špatně. Zase nic. Pár set metrů po proudu byla na tom podobně další posádka. Do tábora jsme dojeli zklamáni a neúspěšní a otrávení. A pak to přišlo. Už nevím jak, ale přišlo se na to, že Jožka, který hru dával dohromady, zapsal opačné azimuty. A my neměli hledat na pravém břehu, ale na levém a ty číslíčka se lišili o 180st.
Puťáky. Sice nováček, mrňavá holka, ale byla jsem vybrána jako účastník puťáku. Poslední Čechy. Co si pamatuji? Nějaké čluny, pramice, které se vlekly za omotorovanými plavidly, já na pramici s Pavlou, a Tomanem – Lesní pannou. Pavla říká, že jelo s námi ještě Pískle. A Rena. Motorová loď, která nás před Poděbrady všechny navázala a my jsme se pohodlně vezli. Lesní Panna na přídi, děvčata vzadu. Na lodi provozní nepořádek, zrovna jsme měli službu a tak jsme vezli nějaké ty hrnce. Na volné řece Kapitán Reny přidal plyn a vlny za lodí zvětšily svůj objem. Naše loď byla na dlouhém laně přivázaná jako první a taky nás ty první velké vlny hezky zatopily. Lesní panna na přídi se pomalu nořil pod vodu a my s Pavlou řvaly zpomalit. I na ostatních lodí už byli všichni na nohou a Rena si plula stále vpřed. Bylo to dramatické, loď se nakonec převrátila a co nebylo v pytlích se utopilo. Z ostatních lodí pak lovili plovoucí věci, tu holiny, tu bundu. Hrnce na vaření a mnoho dalšího kleslo ke dnu. Dva dny jsme sušili na dohled poděbradskému zámku.
A pak taky vzpomínám, jak nám Karel ukazoval parašutistické kotouly a jak se večer mládež chystala do kina. Film byl od patnácti, na to se moc nehrálo. Patron si nás postavil do řady a podle výšky usoudil, kdo vypadá nad patnáct let. Kdo mě zná a ví kolik měřím…. Ano já zůstala v táboře a Pavla stejně stará jako já , ale o hlavu větší odešla do kina s velkýma.
Pak už se konaly puťáky do Němec, ale o tom až příště. Bejby

Igor
PříspěvkyCOLON 30
RegistrovánCOLON sob led 03, 2009 18:03

Příspěvekod Igor » úte bře 31, 2009 19:34

K doplnění vyprávění Bejbiny
Jistě pozorný čtenář zjistil, že rok o kterém Iva píše v táborovém vyprávění je jiný nežli napsala. Skřítek Šotek někdy zazlobí. Ten rok je rokem 1973. V tom roce to opravdu na Šánu vypadalo takto, jen bych doplnil. Kopřivy byly dvoumetrové a po topolech jsme šplhali jako po tyči.
Kuchyň s jídelnou plátěné, stany s dřevěnou podsadou. Zásobárna - sklad na potraviny byl vojenský stan z těžké látky. Uvnitř tma. Vzadu regál s kulatými pecny chleba, na střední tyči štangle s turistyckým salámem. Ty úžasně voněly.
A k programu? Dopoledne práce v táboře, plnění zkoušek jak zmiňovaných Plamenů a Cest tak také Hvězd. Ty Hvězdy nebyly pionýrské, ale naše vodácké. Odpoledne, každé odpoledne, plavba. Plavby byly na Kateřinu, k čerpačce, na Missisipi nebo jen k dubu u soutoku a tam pozorování brodících se tanků, do Roudnice a vlastně i do ostatních zdejších přístavů.
Loď RENA do dneška brázdí vody Vltavy a Labe, je to bývalý remorkér přestavěný na obytnou loď. Ten film v Poděbradech byl klasika od Felliniho, Roma. Prostě nejvhodnější film pro děti nad 150cm. :-)
Igor

Standa Ptáček
PříspěvkyCOLON 5
RegistrovánCOLON sob srp 30, 2014 11:13
BydlištěCOLON Hostivice
CONTACTCOLON

Re: Šán 70. léta

Příspěvekod Standa Ptáček » úte zář 02, 2014 19:01

Jiřina bydliště Petřiny tel. v r.1973 3536341 souhlasí? Standa. Lidičky do kdy jste n Šán jezdili?


Zpět na

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: 1 a 0 návštevníků

cron